Vražda na divokém západě

             Líné odpoledne v poklidném městečku Dowsn City bylo náhle přerváno výstřelem suchým jak pražená kukuřice. Šerif, řečený Lucky Luke, vytasil kolt dříve než na to stačil jeho stín zareagovat a bleskově vrazil do Saloonu. Koutkem oka zahlédl barmana, kolem něhož rozkvétala růže jeho vlastní krve, ovšem šerifův pohled, jak magnet střelku, přitahoval třírohý a třínohý karetní stolek, kolem něhož seděli jediní tři hosté v tuto časnou hodinu. Byli to bratři Doltonové.

             “Kdo ho zabil ?”, štěkla otázka, na níž by pravdivou odpověď čekal snad jedině blázen. “Nebuďte blázen šerife.”, zazněla odpověď, “To ví každej že to byl potulnej cowboy.” “Nejsem blázen a byl jsem před saloonem, když zazněl výstřel. Nikdo tam nestál a odtud také nikdo neutekl. Vrah je tedy pořád v této místnosti.” Šerif si pozorně prohlédl ledovým pohledem každého z těch tří ničemů a potom pomalu řekl: “Chci aby mi každý z vás řekl, co dělal ve chvíli, kdy zazněl výstřel.” “Ale šerife vždyť to byl jenom ...” “Nezajímá mě kdo to byl, zajímá mě co jste dělali když zazněl výstřel.”

             První prolomil mlčení John. “No, já jsem zrovna míchal karty, a přemýšlel kolik si mám schovat es do rukávu košile. Jenže teď už je to asi jedno že jó šerife.” “Tak na to si vsaď poslední kindrvejce Johne. A co ty Jacku.” “Já jsem zrovna podkládal nohu od stolku tímhle kolíčkem. Už mi to věčný kývání lezlo na nervy. Můžu to dodělat?” “Na to budeš mít ještě spoustu času. A copak dělal Everel ?” “Já ho nezabil šerife, no vopravdu né. Já jsem zrovna dopíjel tuhle wisku, ale mezi námi, šerife, to asi nebude Jim Beam. Já ji ani nedopil jak sem se lek tý rány. Ale já to nebyl.”

              Šerif se podíval smutným pohledem na jednoho z těch výtečníků a řekl:”Tak teď jsem zvědav na co se vymluvíš. Když si nám zabil pianistu co měl na zádech cedulku NESTŘÍLEJTE MĚ - DĚLÁM CO MŮŽU, vymluvil ses na to, že neumíš číst. Co to bude tentokrát ?” “Šerife já tu byl před pár dny napít se a když jsem platil tak povídám:” Měl sem štyry lahve po třech dolarech.”, a barman na to: “Tři krát čtyři, to je dvanáct dolarů.” Já to přepočítával celej den na pastvě, ale ať sem to počítal jak se dalo vycházelo to pořád stejně. Měl pravdu šerife.  Proto sem ho sejmul. Ten chlap příliš mnoho věděl.”