Peklo na zemi

Můj pohled na svět.

Tmavý těžký mraky se vznášejí nad prokletým městem, který Osud dávno opustil. Štěstí a láska otočili se zády a nechaly děti pekla navzájem se vraždit ve špinavých ulicích. Přes den si čistí zbraně a posilují svou nenávist, potlačují strach. V noci pak hlasitá hudba přehluší zběsilý křik pistolí. Vášeň v černých srdcích probudí noční požáry. Hustý kouř ráno zapláče nad zbytky lidských obydlí a přidá se k oblakům, aby je ještě víc zatěžkal. V podobě mlhy a smogu se pak snáší na město a pomaloučku ale jistě sedá na plíce těch, kteří se pak dusí vlastními zločiny. Jejich těla zůstávají ležet na ulicích a dodávají rám obrazu hrůzy. Nikdo ničeho nelituje a nikdo se neraduje, protože není z čeho. Nikdo se nestará o nic a o nikoho. Když nenastoupí zlost a agrese, tak tu vládne apatie. Jediný smysl života je přežít. Zdivočelí psi se ve špíně ulic rvou o kosti. Morálku a soucit tu nikdy nikdo nepoznal, objevují se pouze v pohádkách, který pamatují ti nejstarší. Ti se vyklánějí z oken a se slzama v očích a třesoucí se bradou pozorují ulice, kde zasychají kaluže krve, které tam nechala noc. Sem se dostali ti, co pohrdali krásou a možná i samotným životem. Nemusím si tady na nic hrát, nic si nalhávat. Sedím na patníku a čistím svoji zbraň.

---