Maminko?

...

Venku jarní sluníčko

tancovalo s mraky

chtělo si hrát

házelo nám stíny do pokoje

až jsem se musela smát

 

sobecky

 

Chvilku jsem chodila

od ničeho k ničemu

naivně sníc

ale byl čas

dojdu ke dveřím, klepu

...   nic

 

Ach, jo, mami, zase přijdeme pozdě!

 

Otevřu dveře a vidím ji

v peřinách postele

tak krásnou

tvář bílou jako mramor

jako anděl v kostele

  

Maminko, vstáváme...

 

Pak zvoní telefon

nikdo nereaguje

žádný shon 

 

Vložím jí sluchátko do dlaně

ale - to však padá 

ticho mezi čtyřmi stěnami

 

Halo! Halo!

 

je slyšet ze sluchátka,

které leží na zemi

 

...

 

Zajímavé,

jak se minuta táhne v hodinu

a hodina v den

skoro jako by to byl

jenom zlý sen

 

...

 

Maminko?

Mami?

Mami!

Proboha, MAMI!!!

 

...

 

Věci vzaly rychlý spád

jak jsem se mohla ráno smát

 

Sanitka a bílé pláště

úzkost, strach a pocit viny

ten zvláště

 

Na stole obálka

a v ní dopis

rozmazaná písmenka

pár zmatených slov

a podpis

Tvoje maminka

 

...

 

A to je všechno?

Ale..

 

Sakra, mami

a co já?!?!

 

 

---