Rex Horribilis

Vítr víčka orosí

solí vtisklou do krůpěje

mezi články řetězů je chladno

Někdo volá kohosi

v hradbách prázdné galileje

v studnách kterým nedohlédneš na dno

A tráva lehá pod kosy

a pod nápřahem smrt se směje

zabíjet ach jde tak krásně snadno

Než dítě z písku mohlo si

vystavět své pyreneje

přišel déšť a pod rukama - bahno

Faleš - němá ohyzda

se unavená vrací z boje

a poutníkům už zase plete hlavy

V noci se jim o ní zdá

jak je láká do pokoje

ta špetka jedu přece neotráví

A krev zatéká do hnízda

a co je mé už není tvoje

ticho padá do zrníček kávy

Pak ve tmě někdo zahvízdá

z našich slov jsou vosí roje

hybný soundtrack pro bitevní vřavy

Vy vězni s koulí na noze

vy ptáčci sotva ochmýření

s tichým požehnáním od rabínů

Jak v této těžké úloze

svou něžnou písní o smíření

jak dokážete sejmout naši vinu

A oči míří k obloze

po temných chodbách v kostní dřeni

karavany obtěžkaných stínů

Tichá jako koroze

sladká jako zabíjení

pár bláznů ještě hledá palestinu

...