Křídlo

Z oslněného motýla zbyly pouze křídla,

a pavouk se dobře najedl,

kousek dál nehybně visící tykadla,

kousek křídla spadl.

Pavouk se ani nehl,

protože křídlo nelze sníst.

člověk to křídlo zvedl,

krásu mrtvou chtěl si nést.

Doma měl krabičku,

v ní mrtvé křídlo schováno.

A každou volnou chviličku,

to křídlo bylo zkoumáno.

Když člověk umřel v šeru svého života,

nezbylo po něm křídlo, které by se dalo nést.

Zbyla po něm jenom vytesaná slova,

která si s krásou může někdo pouze splést.

A křídlo v krabičce leželo

dokud ho někdo nenašel

a jako odpornost nespálil

v pro něj krásném ohni.