Zas jednou o reklamě...

   Reklamám lze nactiutrhat sterým způsobem a vždy na tom něco bude. Něco je však nutno jim přiznat. Je-li to v souladu s marketingovou strategií, dokáže reklama coby orákulum poučit národ o věcech zjevných i skrytých. Tak například: Co si představíte pod slovem „bacil“? Ano, to je takovej ten malej zelenej zubatej hajzlík, na kterého platí čaj s citrónem. Ale co takhle „bakterie“? Ještě donedávna to bylo to samé co bacil, jenže časy se mění. Dnes už všichni víme, že jsou taky „hodné“ bakterie, které nezbytně potřebujeme, utíkejte si koupit ten jogurt.

   Ovšem implikuje to drobné každodenní paradoxy. Zkuste třeba po vaší záchodové míse rozlít jeden řádně uleželý Actimel. Pak musíte fandit, aby hodné bakterie daly těm potvorám zeleným na budku. Jenže kde se tam vlastně ti zlí bacili vzali, když do mísy putují jen a jen vaše produkty skrznaskrz prolezlé hodnými bakteriemi?

   Někdy reklama projevuje obdivuhodný obchodní čich. Opravdu důkladný kalibr běží po večerech v teleshoppingu: „Nejúspěšnější hudební novinka v historii! Vychází již pozítří!“

   Teleshopping, to je vůbec studnice moudrosti. Se zatajeným dechem sledujete plešatého démona Horsta Fuchse. Cože? On na to auto skutečně vystřelil ze vzduchovky? Na svůj absolutní vrchol svého soukromého žebříčku kladu nabídku CosmoDiscu. Co to je? To se nikdo neobtěžuje vysvětlit, prostě se to jenom nasadí na záda a je po bolesti.

   Výjimečným poker-facem se vyznačuje Béďa Trávníčků. Letos už ho opravdu musím obdivovat. Už od nového roku prohlašoval, že letos už se rozhodně kolo štěstí prodlužovat nebude. A bum ho! Stále si můžete vesele zatočit.

   A vůbec, reklama má nespornou sociální funkci. Umí najít konejšivý výraz prakticky pro cokoli. Taky vám někdy vrtalo hlavou, co je to ta epidermis, jak ji prý teď máme pořád narušenou? Prosím, dá se to říci i jinak: „Slečno, máte plnou držku beďarů...“