Probuzení jara

Jedna časová, neboli aktuální záležitost. Když už je to jaro tady...

Včera můj kocour datum prohlédl si

a ohon zvedl a napřímil mžikem,

pak křepce po schodech vyběhl jako kdysi,

a spustil jaře rozkošnickým křikem:

„Je jaro! Na svatbu civilní jdu!

Spěchejte, kočky, na půdu..."

 

I kaktus můj - no to jsou, pane, divy! -

čajem a lógrem zalévaný zhusta

jak nový Lazar vstal - a teď je zase živý

a každým dnem ze země více vzrůstá.

Zelený zvuk - je lásky čas

„Ku lásce zve hrdliččin hlas!"

 

Metaři bodří seškrabují s země,

tající sníh spečený v škraloup těžký,

a známý „dobroděj“ už taky zašel ke mně

vzal si můj šál a taky moje běžky...

„Ó, jaro!“ - zpívám, „jaký to čas čárný!

Teď zimní krámy šup do zastavárny!"

 

Sluníčko svítí. Ale co s tím více!

před jarním blankytem se kouř i saze ztratí

teď nikoho už mráz neštípe sice

však mnozí stejně nemají co žráti...

Zahnívá voda, míza proudí v dřeně

a ožralých přibývá dennodenně.

 

Můj stvořiteli! Jaro díkem plesá!

mě zdálo se, že už je po něm veta

však... dej mi utéct do hájemství lesa

před městy, starostmi a všemi hříchy světa.

A vítr jarní zazpíval...

Do koho se jen zbláznit, krucinál?!?

---