Rozpolcenost forever - philosophandum est

Rozpolcenost forever - philosophandum est

Několik hodin po svých narozeninách

hledím a pátrám, k čemu jsem vlastně zrozen

můj život se potácí

vyplazuje jazyk a nesmírně se zadýchává

dívá se tu sem, tu tam

přitom jak kůň má ze stran zastřené oči

přesto však vidí prosvítat přes látku

tančící Múzy

nemůže se jich dotknout, je ztracen

není nic pravda z toho, co se říká o lásce

ona není věčná a už vůbec ne vzácná

je rozptýlena všude

a nikdy se nespokojí s málem

prostupuje všechny a ty jen vybíráš

a se svým rozhodnutím ztrácíš víc než získáš

ale asi je to dobře

nechtěl bych jít stále jen rovně

a dojít do cíle s pohledem upřeným k zemi