Není kam spěchat

Stál na kraji rušné ulice, jejíž tep se právě zastavil. Vozy ve dvou proudech stály a nemohly se pohnout tam ani zpět. Davy lidí, řinoucí se jindy po chodníku, náhle zmizely. Jako by někdo vypnul kohoutek napouštějící se vany.
Naposledy potáhnul z cigarety a odhodil nedopalek do špínou zanesené strouhy hned pod obrubníkem. Zasyčel, když se žhavý konec zapíchnul do zbytku rozbředlého sněhu. Vrazil prokřehlé ruce do hlubokých kapes kabátu a šouravým krokem se pustil podél šňůry stojících aut. Nespěchal. Měl spoustu času. Když se nad tím zamyslel, tak mu právě patřil všechen čas světa.
Kráčel po kraji chodníku a se zájmem sledoval tváře lidí, sedících ve vozech na silnici. Znal je. Každého z nich. Ve velkém červeném BMW seděl prošedivělý muž s knírkem. Právě si zapaloval cigaretu a druhou rukou otevíral okénko vozu. Kouřil hodně, hodně spěchal. Rakovina v jeho plicích začínala růst, ale on to ještě nevěděl. Nervózně stisknul na klakson, který zaryčel ulicí. Kdesi v předu mu jiný odpověděl.
O několik vozů dál, v malé fodce, seděla mladá dívka. Hnědé vlasy svázané do silného copu, na tváři jí hrál nepřítomný výraz. Nic jí dnes nemohlo zkazit náladu. Její lékař jí řekl, že čeká dítě. Nemohla se dočkat, až tu zprávu řekne svému manželovi, ale nechtěla použít telefon. Určitě bude mít větší radost, když mu to řekne osobně. Dítě nedonosí, ale to teď nemohla tušit. Všechno pro ni bylo dokonalé.
Za jeho zády se ozval dusot několika nohou. Hlouček lidí se kolem něj rychle mihnul a vysoký hubený muž o něj zavadil ramenem. Nevšímal si toho. Muž ho vlastně ani nemohl vidět. Zemře dnes večer, protože neubude chtít zloději dobrovolně dát peněženku. Hrdinství se nevyplácí.
Montér ve špinavém oblečení v těsné kabině své dodávky sprostě nadával. Spěchal k další zakázce a zácpa ho zdržela. Určitě to nestihne včas a přijde o peníze. Zatroubil. Postava jdoucí po chodníku se na něj krátce zadívala a v jeho očích viděla vztek. Navzdory tomu ho čekal dlouhý život a smrt v kruhu milující rodiny.
S mírným znechucením ve tváři si prohlédnul oblohu zataženou těžkými mraky a přitáhnul si límec kabátu těsněji ke krku. Na prachem zšedlý asfalt chodníku dopadly první kapky večerního deště. Žena ve středních letech, sedící za volantem velkého džípu, si povzdechla. Dítě na sedačce vedle ní hlasitě plakalo a ona nemohla udělat nic, aby uspíšila svoji cestu domů. Kdyby věděla, že ji zítra po cestě z práce přepadnou, znásilní a ona zemře na následky způsobených zranění, snad by nikam nepospíchala a vychutnávala si hlas svého potomka. Sladká nevědomost.

Kráčel dál podél řad stojících vozů a vnímal propletené osudy cestujících. Když minul rozsvícené výkladní skříně nového obchodního domu, odrazilo se v na jeho obličeji dráždivé blikání modrého majáku. Nad střechami stojících vozů již bylo možno spatřit nestálou záři hořících trosek havarovaného vozu. Skrumáž pokroucených plechů a beztvarých trosek se táhla přes celou šíři ulice a díky davu okounějících lidí ji nebylo skoro možné spatřit. Policisté v černých uniformách pobíhali sem a tam a snažili se odehnat okolo stojící dav a poskytnout pomocnou ruku kde se dalo. Nešlo jim to.
Prodral se davem, aniž by si ho kdokoliv všimnul. Nebylo potřeba okolostojící zneklidňovat. Již tak z nich sálal chlad. Většina z nich odsud bude odcházet bližším ústím ulice do hlavní třídy. Na chodník vjede autobus, kterému do cesty vběhne malé dítě. Většina z nich bude na místě mrtvá. To ho teď ale netrápilo. Vůz, který nehoda odhodila na zeď domu a otočila vzhůru koly, měl utržené dveře. Na místě řidiče ležela dívka. Polovinu těla měla venku ve velké kaluži oleje. Ruce si tiskla na prsa a vytřeštěné oči bezduše zíraly do nebe. Z velké rány na hlavě jí po tváři stékaly stružky krve, která se začínala mísit s dešťovými kapkami. Mezi pootevřenými ústy jí sípavě chrčel rychlý dech.
Pomalu k ní přišel a zadíval se na její špinavý obličej. S obtížemi zaostřila oči na jeho tvář. Usmál se. Přidřepl k ní a pohladil ji po vlasech slepených hustou krví. Hrudník se jí rychle zvedal, skoro jako by byla na vrcholu vzrušení. Něžně jí přiložil dlaně ke spánkům a zašeptal? ?Je čas jít.? Její dech se zastavil. Oči ztratily výraz a odkryly hlubinu, která se skrývá v každé lidské duši.
Zvedl se a naposledy se zadíval do dívčiny tváře. Pak se otočil k okounějícímu davu a jeho pohled se střetnul s očima některých z nich. Tiše se postavil do stínu opodál a zapálil si cigaretu. Rozpršelo se. Dnes ho čekala ještě spousta práce.

---