Pavouk

            Konečně jsem došel až ke svému cíli. Otevřel jsem dřevěné vyřezávané dveře, jejichž skřípaní se rozléhalo po celé ulici. Vešel jsem dovnitř. Přivítal mě jako vždy nasládlý zápach, nikdy jsem nezjistil, od čeho může být. Když jsem stoupal po rozpadajících se schodech, uviděl jsem na stříbrných mřížích, které chránily okno, velkou pavučinu. Rychle jsem se otočil a schody jsem raději vyběhl. Pavouky nenávidím. Ledovým klepadlem jsem zaklepal na dveře, které vedly do bytu mého strýce Scotta. Jakmile mi otevřel, rychle jsem vešel dovnitř. Měli jsme vyřešit záležitosti dědictví, které mi chtěl odkázat.

            Usadil jsem na dřevěné křeslo a poslouchal svého strýce. Když mi nabídl horký čaj, nemohl jsem odmítnout. Venku byla velká zima a byl jsem vděčný, že se mohu ohřát. Strýc šel připravit čaj a já jsem si opřel hlavu o opěradlo a přemýšlel, zda-li mám důvod zde vlastně být. Strýc byl sice velmi starý, ale nevypadalo to, že by měl v příštích měsících, ba i letech zemřít. Nikdy jsem nepotkal žádného člověka, který by měl takovou chuť do života, jako on.

            Když jsem došel k závěru, že mu nebudu odporovat, přepadl mě podivný pocit. Mírně se mi zatočila hlava a chvíli jsem měl černo před očima. Po chvíli to však přešlo a já jsem za sebou uslyšel kroky. Zvedl jsem se z křesla, otočil jsem hlavu a měl jsem v úmyslu si od strýce převzít čaj. Mé oči však uviděly něco hrůzostrašného, něco, z čeho mi běhal mráz po zádech, něco tak úděsného, ohavného a odporného, že jsem myslel, že se neudržím na nohou. Na zemi stál velký černý pavouk, který se ke mně pomalu přibližoval. Když říkám velký, myslím tím opravdu velký. Tělem dosahoval až k mým kolenům a jeho nohy při pohybu ťukaly o prkennou podlahu. Neváhal jsem ani vteřinu a začal jsem hledat něco, čím bych ho mohl zabít. Celou tu dobu jsem cítil onen silný nasládlý zápach, který mě vítal vždy při vstupu do tohoto domu. Hledání něčeho, čím bych ho mohl zabít, mi ztěžovala okolnost, že celé mé tělo bylo nepoddajné, měl jsem problém se pohybovat. Měl jsem pocit, jakoby mi něco bránilo v tom, abych se hýbal. Snažil jsem se, seč jsem mohl a nakonec jsem uviděl velkou sekeru vedle kamenného krbu. Natáhl jsem se po ni a bez přemýšlení jsem se rozpřáhl proti pavoukovi. Rozsekl jsem mu jednu z jeho nohou těsně u těla. Další seknutí mu rozzesklo jeho tělo. Když jsem se napřahoval k dalšímu úderu, opět se mi zatmělo před očima a já jsem spadl na zem.

            Když jsem se probudil, ležel jsem stále na podlaze. Vedle mě se válela sekera potřísněná krví. Neodvažoval jsem se otočit hlavou na druhou stranu. Věděl jsem, že tam uvidím tělo pavouka. Nasládlý puch tu již nesmrděl a po chvíli jsem se přece jenom otočil. Ó, ten velký šok! Celým mým tělem projela hrůza, myslel jsem, že blouzním. Na zemi neležel pavouk, nýbrž můj strýc. Můj strýc, který byl celý od krve a … rozsekaný! Jeho levá noha byla useklá přímo u těla, přesně tak, jak jsem rozsekl pavouka. A jeho tělo bylo rozpůlené naprosto identicky, jako pavoukovo po mém úderu. S velkým úsilím jsem se zvedl a svalil se na křeslo. Zabil jsem mého strýce, mého drahocenného strýce, který mě vychovával a obětoval mi celý život.