Blesky nad Prahou

Blesky nad Prahou

Blesky padaj do Vltavy

A mně nejde do hlavy,

Kam se ona poděla,

Na zábradlí mostu seděla,

Chtěl jsem na ni zavolat, ať to holka nedělá,

Jen jsem jednou dvakrát mrk

A než cokoliv jsem řek,

Ona už tam nebyla.

Slovo Boží do pranice

Irák ve znamení sebevrahů,

Tak to stálo v novinách,

Znamená to, že se zas někdo nevrátí domů,

Že bude smutek v rodinách.

Dobrá tedy hloupý lidé,

Když se Vám tu nelíbí,

Mohli by ste bydlet jinde,

Tam kde Slunce nesvítí,

Je tam jiná hvězda, jiný čas,

Oslepí Vás její jas.

Z jiné planety

Potkal jsem ji v parku,

Sedla si na lavičku a hřála se od Slunce,

Já koupil ji rohlík s kusem párku,

Měla tak heboučké srdce,

Usmívala se, ale utajeně plakala,

Prý je z jiné planety a že tu zůstala,

Ale to já také – řekl jsem,

Této Modré Planetě, říkají tu Zem,

A tak jsme tam seděli

A oba jsme brečeli.

Srdcem dětí

Jen malé děti jsou k polibku stvořené,

Nejsou Světem zkažené,

Mozek se pak plní vztekem,

A otázkou – Co s člověkem?

Vždyť smrtí nehnem,

I peklem na Zemi projdem,

Nakonec si řeknem – rovně stůj,

Život boj je tvůj.