Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smrťák na devatenáctce

07. 07. 2005
3
0
3701
Autor
tibbaR_etihW

Dne 3.7.2005 jsem byl v Praze a půl čtvrté ráno mne bodla, do bytu vlétnuvší, včela. Já jsem bohužel alergik a neměl jsem u sebe adrenalin - proto jsem byl sanitou odvezen do Vysočasnké nemocnice - zde jsem si vymyslel tento příběh.

Smrťák na 19

Pan Trojníček leží na svém lůžku, v pokoji číslo 19, v nemocnici, když tu přichází sestra.

 

 

Trojníček:   Dobrý den Jarmilko, jakpak se dnes mám? Mám se fajn, ale mám plného bažanta. Tak jestli by                 nevadilo, kdyby jste mi ho vylila?

 

Jarmilka:      Dobrý den, ale zajisté. Teď, ale nadzvedněte tělo, ať Vám mohu naklopit lůžko.

Trojníček se nadzvedne a sestra naučenými pohyby naklopí lůžko do polohy polo-sedu.

 

Jarmilka:      Dneska máme sice rajskou, vím že ji nemáte rád. Ale počkejte zítra, k obědu svíčková, a                 k večeři Vaše oblíbené filé s bramborovou kaší.

 

Trojníček:   Jo, tak to si šmáknu. Ještě vzbuďte tudle Jozífka. On taky rajskou nerad, ale filátko mu chutná.                 Měl sem štěstí, že ste mi ho sem přivezli, kdyby tu byl ten Pepa z Vršovic jen o pár dní dýl, asi               bych držel na truc hladofku. Jak všechno kybicoval.

 

Jarmilka:      No jo dědo, tak už to tady chodí. My se snažíme, ale stát nemá takový       prostředky, to musíte              pochopit. Toho bažanta si hned vezmu, ale teď…

 

Sestra popojde k lůžku Trojníčkova spoluležníka a pohladí ho po rameni…

 

Jarmilka:      Pane Krha, vstáváme. Tady máte teploměr a snídani.

 

Krha ještě chvíli leží se zavřenýma očima, pak to ale vzdá a posadí se na lůžku. Sestra toho využije a lůžko naklopí.

 

Krha:           Dobrý den Jarmilko. To je ale hnusně venku, pořád jenom prší. A to sme chtěli tuhle s Vendou              jít ven na lavičku.

 

Jarmilka:      Hm, co se dá dělat. Tak půjdete zítra – to má bejt už krásně.

 

Krha:           Zítra to ale nepůjde, já jdu zítra pryč.

 

Jarmilka:      Jo? A kdo Vám tohle napovídal?

 

Krha:           Kdo, no nikdo. Prostě vím, že jdu zítra pryč.

 

Sestra se usměje, vezme Trojníčkova bažanta a odejde z pokoje.

 

 

 

Druhý den přichází sestra vzbudit své oddané pacienty na pokoj číslo 19.

 

Trojníček sedí u Krhova lůžka na židli a vytrvale mačká zvonek na sestru – ten evidentně nefunguje.

 

 

 

Trojníček ( chraplavým hlasem):

                  Zvoním tady už dobrou hodinu, dokonce jsem i volal. Nikdo nepřišel a ten dědek si klidně                   vodejde. Mne tu nechá samotnýho a dneska je to filé.

 

Jarmilka se otočí ve dveřích a zavolá k sesterně:

                   ,,Smrťák na devatenáctce!“


Hami
19. 07. 2005
Dát tip
Lepší je být zdravý nebo raději hned mrtvý, jinak celkem ještě laskavý příběh, svižný a řekla bych i s trochou poezie.

ofčátko
08. 07. 2005
Dát tip
ty jo, ale tohle je dobrý! povídka jako. by. hm, žádný velký překvápko, ale sviští to, jo jo. tak už dost.

houmles
07. 07. 2005
Dát tip
jo, to je fine tohleto. mam z toho - sice od pulky ocekavanej, ale takovej krasne hnujnej pocit. skoro bych rek ze by to klido mohlo byt i autenticky..

Abyss
07. 07. 2005
Dát tip
to je nemocnicni slang?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru