Chystáte si prázdné rakve

tak Tě tedy chytili, příteli

a zavedli Ti infúzi tekutých lží

s jejíž pomocí na Tebe zkoušeli

nejrůznější frekvence,a skrz tmu těch dní

jsi i Ty namodrale změknul

a podlehl mechanické milence

-tak mi dovol abych se sehnul

před Tvou fotkou, až úplně k zemi

a Ty slzy, prosím odpuste mi,

vím že se dnes nenosí-

za pár chvil jejich programy pokosí

i poslední záchvěvy Tvojí individuality

a oni vydechnou náhlou rozkoší

žes řady jejich konvence rožšířil i Ty

proslulý mistr zrcadel z akvarelů

-právě teď v Tvojí kóji beru

všechny Tvoje osobní věci

a ukládám je do krabice,

to abys nezapomněl, žes přeci

byl jedním z nás, ba co více

..navždy budeš-

vzpomínky na mě i na komplex Orfeův

...poslední to azyl

vysáli z Tebe kabelem a naložili do gelu

Die,pročs dal,abych zažil

jak mě i poslední bratr zapře?

-tak tedy vypustím rakev /zrcadlem napřed/

do chladného objetí mlhovin a zbloudilých družic,

a i když budu slyšet /opak tušíc/

že nikdy nejdeš sám s nadějí v srdci

odevzdávaje cizí život chřtánu ztemnělého krásna

prokoupou mou důstojnost sarkastičtí krtci,

protože ta rakev je prostě prázdná..

jelikož znám jejich zášť

   přetáhnu si plášť přes oči,

       protože až jejich električtí červotoči

           provtají Orfeovo tělo

              strašně by mě zamrzelo

                aby ten kdo mi vrazí infúzi do žíly

                   byl tím jehož slova mě těšily

                      již od začátků..

                        až pak skrze drsnou látku

                           ucítím obranné cyankály

                              dovolím si tiché nashledanou

                                pro krabic plné sály

                                  -živého mě nedostanou