Jenykovi

po praze kulhá muž,

který chce stihnout víc, než na co stačí jeho život

pohyblivý svátek

v bílé bundě s černým štěpováním

jeho středem

je žhavé srdce, které pláče

pro všechny bídné na téhle opuštěné planetě

jeho oči jsou dva žhavé uhlíky

dobíjané v noci žárem monitoru

místo drátů startují starý comp

když soused si už neví rady

muž kulhá po městě a vidí:

starce na rohu, který pláče

bílého anděla v lékárně

babičku, která v Terezíně

uchovala své srdce v krabici

vedle knoflíků a nepotřebných tretek

vidí svou matku,

která stojí v šestém poschodí

a křičí ahoooooj

ahooooooj, lidi

cikány a celou jejich bídu

pacienty v psychiatrické léčebně,

co vyslali svou duši někam, kam my nedohlédnem

a právě proto,

když si ke kompjutru sednem,

JE TAM