Hudba mého X

m.

mm

tiše

teď tiše

prosím plyše

harfenistky ňadra

neb v hluku poupata by vadla

tiše prosím, jen něžně hrajte, skvostně

doposud jste hráli neradostně a tak výše

pozvedněte tóny srdcí a světe skloň se před poupětem,

hrajte hlasitěji, nyní smíte, už jste dosti plni citu letícího smítka,

volte tóny, které nezraní ni dítka, volte tóny hedvábné složitosti,

volte tóny bez hrubosti, zlostí, jen volte takové co hřejí v nitru těla

a sami nástrojem jsou vaše srdce, a holubice co vzlétnouti by směla

ale nevzlétá, však až vnoříte tón do světla, pak vzlétne rozechvěná

tak jako něhou nadýchaná pěna, hrajte hlasitěji už se nadechuje struna

a vydechuje žena na harfu hrající a smící říci koktající svíci na měsíci,

že už hraje hlasitěji něžně, nikoliv však běžně, ale s citem a slunečním svitem,

to je krása, viďte, chvějí se nám srdce, chvějí se nám ruce, svítí slunce

a při tom tma nám vládne, tón po tónu vadne a usíná, jako květina

jako tvůj dech drahá přeslazená touho, tiše, tiše, ne však dlouho

hrajte jen tak letmo za mnou, kolem mého těla mechově žhne

allegretto, menueto, léto, božská věto: lásko citlivá

hřejivě se ladně chvěje a to krásně bez krůpěje

mizí tóny v dáli tmavé, mizí tiše, v rytmu plyše

sahá si do nekonečná, věčná

šťávo čárná tichá jemná

tiše prosím tiše, stmí se

tvoje líce, tvoje líce

vybarví se

malý nach

tiše

ach

mm

m