Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Pohled zpět
datum / id03.09.2005 / 175352Vytisknout |
autorpekylau
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2750x
počet tipů11
v oblíbených0x
Prolog
Pohled zpět

 <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 

                          P-o-m-a-l-u!

Ne takhle.

Ještě pomaleji.

Ještě pomaleji!

Celé vaše tělo musí být napnuté, jako v noci, při chůzi po staré, dřevěné podlaze, která  nemá na několika  místech ráda, když jí tam někdo obtěžuje. Proto pěkně opatrně. Ták, ještě kousek, ještě kousek. Ruce osleplé tmou tápají kolem sebe jako při orientálním tanci a člověk se mění v tětivu luku připraveného k výstřelu. 

         Uíííí!!! . Pocit jako při bodnutí nožem. Zbrklým úkrokem ke straně zachránit situaci a co nejrychleji ulevit té staré, rozmrzelé, dřevěné dámě. Vrrr!!! Bodnutí, tentokrát již ne tak intenzivní. Celé napětí se za  rozespalého nadávání budících se  můmií pozvolna vytrácí.

Ale vraťme se zpátky k pomalu. P-o-m-a-l-u! Ano, teď již to bylo lepší. Tak. Přesně takhle pomalu se musela otvírat stará, dřevěná,  korpulentní skřín v rohu pokoje, aby vás neprozradila. Nejlepší schovka v celém domě. Stála tam odjakživa. Avšak i tato, ve své době jistě výstavní chlouba majitelů, časem zevšedněla, dalším časem zmizelo to výstavní, no a dalším časem poztrácela i tu chloubu. Zůstala poctivá truhlářská práce, kterou, vyjmeme-li červotoče a reklamy na Ykeu, nemůže zničit v podstatě nic. Ani jeden hřebíček, ani jeden šroubeček. Dřevo se tu spojuje jen a jen se dřevem. Každý kousek  opracován k absolutní dokonalosti. V dnešní době ultramoderních příšer, opravdová nádhera. Unikát.

´´Nebud sentimentální´´, zaslechl slova manželky, stojící u dveří. ´´Víš, že se s tím nedá nic dělat.´´

´´No, jo´´, odpověděl co nejvíce lhostejně, ve snaze zachovat si jako potomek lovců mamutů a součastný živitel rodiny, alespoň trochu toho mužství. ´´Ale přeci jenom....´´, nedokončená věta se ještě chvíli potulovala pokojem. Už byl zase sám . Vlastně ne. Byl se skříní. Ale prosim vás, povídat si se skříní?  To ona by možná mohla povídat. Zavzpomínat, jak tomu bylo před válkou a po válce a jak tomu bylo po té další, hlučnější a smrtelnější válce a nebo jak tomu bylo při té nehlučné, neveřejné, ustrašené neválce a o tom jejím sametovém konci, který vlivem malých, žabomyších, korytových  válek trošku ztratil ze svého původního, do dalekého světa zářícího lesku. A třeba by nám mohla i říci, poučena všemi těmi dlouhými roky, jáká že se to k nám blíží ta příští. Jestli už bude opravdu poslední a jestli vůbec musí přijít.

Také by nás třeba překvapila ujištěním, že ten život se  v tomhle pokoji, válka neválka, v podstatě nikdy moc neměnil. Schovávala stejně ráda jak malého Pepíčka, tak i praJosífka, prapraPepíka, nebo praprapraprapra....Pepu. A ty buchty, ty voněly pořád stejně, ať už byly  pečené ve staré peci, v kamnech na plyn, naftu, elektriku, atomovou energi... zkrátka a dobře, vždy se z nich linulo tolik starostlivé lásky všech těch babiček, maminek, a tetiček, že jí měli všichni nacpanou do zásoby pro celý svět. Přeci  jí nemohli úplně poztrácet. V ní přeci nebylo nic o zelených maškarách, ve kterých odrostlejší Pepani roznášeli smrt. Smrt, at už oslavovanou, omlouvanou, anebo zatracovanou. Smrt, která není ani dvojí, ani trojí.

 ´´Petře! Pojd už!´´ ozvalo se z venku volání.

´´No jo pořád ´´, trhl sebou a rychle se pokoušel někde v té přeslazené, kýčovité želatině vyhrabat alespoň kousek nějakého smyslu pro realitu . Odhodil na zem  zmačkaného svědka vlastní nostalgie a pomalu vyšel před dům, kde  se připojil  k hloučku příbuzných. Teprve teď jakoby poprvé zaregistroval hluk nedalekého staveniště. Blížící se asfaltovou příšeru nezajímaly ani buchty, ani láska v nich zapečená, ani stará skřín.

Otočil se a spěšným krokem se vzdaloval. Životu neutečeš, pomyslel si a nářek bořeného zdiva byl mu toho neklamným důkazem. Nerovný boj bagrovitého gladiátora s pevností lásky a bezpečí právě začal.       

 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.02.2006 00:00:00dát kritice tippekylau
Byl jsem par dni mimo ´´svet´´, takze trochu opozdene - za ´´personifikacni´´ porozumeni dekuji.
12.02.2006 00:00:00dát kritice tipMarkel
personifikace je moje specializace, tak tomuhle dobře rozumím a fandím starým věcem, tomu, co prožily, moc líbilo, co jsi napsal,- T
30.12.2005 00:00:00dát kritice tipAndulka
mile zastaveni.....:-)* na tobe je videt, ze pises ze srdce..
30.12.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Až mě z toho srdce poskočilo [ne do kalhot].
Díky za milé ´´pohlazení´´.
29.12.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
snowblint -
děkuji za zastavení.
25.12.2005 00:00:00dát kritice tipsnowblint
zajímavé, někdy mám taky taky takové pocity...asi každý
pěkné
08.11.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Vitex - Uff. Tarkovský...bude velkého...nesežere. Tak se ve své vrozené skromnosti v koutku červenám a nevím jetli se bát víc toho ´´velkého´´, nebo toho ´´sežrání.´´
Nicméně podrbání za ouškem každého potěší.
Díky.
08.11.2005 00:00:00dát kritice tipVitex
není zač
(a pozor na veverky...)
06.11.2005 00:00:00dát kritice tipVitex
Znáš Tarkovského (nejgeniálnější filmový režisér) a jeho Zrcadlo ? – máš s ním něco společného – na několika zdánlivě nesouvisejících fragmentech života nějakého nedůležitého a ničím nezajímavého člověka dokážeš postavit emoci, skoro by se až dalo říci „kousek poznání něčeho vyššího“. Pořád se mi ještě zdá, že nepřeháním – věř mi : když se budeš snažit a nepadneš do písmáckých stereotypů, bude z tebe něco velkého (pokud tě něco malého nesežere…)
06.09.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
To původní ´´písmo´´ nebyl záměr, ale nějaké nadpřirozené mocnosti. Přeji dost optimismu a silné nervy na celou přestavbu.
Díky.
05.09.2005 00:00:00dát kritice tipjolbah
Ta nestejná velikost písma působi trochu rušivě, jinak úžasné. Možná nedokážu být objektivní. Zasáhlo mě to, protože zrovna přestavuji dům a občas je potřeba něco vyhodit (a občas uvažuji o literární podobě 'stavebního denníku'). Ten můj snad bude ještě o něco optimističtější.
04.09.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Zůstalo-li vám z přečteného alespon malinko optimismu, splnil, tento´´pokus´´ svůj záměr. Mylím totiž, že i do záhuby je lepší řítit se optimiticky naladěn.
Za obě zprávičky moc, moc děkuji.
04.09.2005 00:00:00dát kritice tiptři_černí_mravenci
líbilo...hlavně ten začátek je skvělej...pak to bylo na nás možná trošku moc upovídaný...tip dáme
04.09.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Musím, bohužel, souhlasně přitakat [myslím tím to ´´upovídaný´´].
Díky.
03.09.2005 00:00:00dát kritice tipDanka
:( jo, mizeni starych veci, ktere museji ustoupit pokroku mi vzdycky prijde lito. a tohle se mi libi
03.09.2005 00:00:00dát kritice tipBuendía
Pripada mi to velmi optimisticke..takova ta vira v neprekonatelnou dobrotu babicek, lasku lidi i v krutych casech...vazne me to tak trochu uklidnuje a zbavuje temer permanentniho pocitu, ze se ritime do zahuby....


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor