Zpověď policisty

Snažil jsem se o trochu jiný pohled na poslední dobou velmi diskutované téma. To, že si nechci jen příhřívat polívčičku, věřím dokazuje fakt, že neodpovídá módním líbivým trendům a také že jej neuveřejňuji v době, kdy toto téma bylo nejpropíranější. O některých věcech je lepší diskutovat až horké hlavy vychladnou. Přeji dobré počtení.

Chtěl jsem sloužit vlasti, chránit lidi, bojovat proti zločinu a takový ty blbinky, co se honěj mladejm kluků hlavou, když se z nich chtějí stát policajti. Tak jsem se snažil, dodržoval jsem služební postupy, poslouchal rozkazy nadřízených, ctil zákon, prostě takový ty věci, který člověk dělá, když chce žít mezi lidma v normální slušný společnosti a není anarchista nebo technař. Teď na mně manželka nepromluví, sousedi mě nepozdraví a do hospody už taky nemůžu, protože jsem prej násilnický hovado, který mlátí děti. Tak vám teda povím, jak jsem se do týhle lapálie dostal.

Začlo to všechno už minulej rok, co nás poslali rozehnat nějakou technoparty Czechtek 2004. Stáli jsme tam tehdá jak vrány a čučeli na to, jak ta banda řádí. Ne, že by mezi nima nemohli bejt slušný lidi. To netvrdím, ale tehdy to tam rozhodně tak nevypadalo. Říkal jsem šéfovi, že je nás dost a že je můžem rozehnat, když to bude nutný. Ale on furt jen pobíhal sem a tam a blekotal, že né, že by z toho byl průser. Tak sem mu řek, že žádnej průser z toho nemůže bejt, když je ta akce protiprávní a že na pendreky stejně nedojde, protože když jim řeknem, tak odejdou. Jsou to přece jenom normální lidi, co se moc rozšoupli při muzice a nejsou přece blbý, aby šli proti těžkooděncům. On se na mě podíval jako na telátko a řek, že jsem naivní debil a že mám radši držet hubu. Tak jsem držel hubu.

Takhle to trvalo asi tři dny a pak se šlo domů. No a potom to začlo. Majitelé pozemků na nás podali trestní oznámení, že prej jsme neochránili jejich majetek, kterej sme logicky nemohli chránit, když jsme tam jenom stáli jak vrány. No a pak se do nás pustili politici z ódéesky a tepali do nás tak, až mi bylo stydno. Dobře si pamatuju, jak mě tenkrát dědek odvedle, Mrázek se myslím jmenuje, peskoval: „I vy klucí zatrolený, co ste tam vyváděli?! Člověk má pozemek, celej život na něm dělá a vy byste mu ho klidně zruinovat nechali! Že se nestydíte!“ Křičel. A já se tenkrát doopravdy styděl.

Rok se s rokem sešel a Czechtek tu byl zas. Těšil jsem se, že tu hanbu smyjem a říkal jsem si, že teďka už to nesmíme podělat.Ti týpci asi dobře věděli, že ta jejich slavná akce asi nebude legální, protože doposledka zatajovali místo, kde to chtěj udělat. Ale na nás si nepřišli. Hned jak ten plac zveřejnili, najeli jsme tam s auťákama a zahradili jim příjezdový cesty.

Proč? Taková akce přece není žádná sranda! Vím, protože manželka, učitelka, jednou pořádala tábor pro děcka. To se musí nahlásit hygienikovi, hasičům a bůhví komu ještě. Ne kvůli nějaký úřední buzeraci, ale kvůli lidem. Aby se nestal v tom horkým létě nějakej průser a když jo, tak aby se to rychle vyřešilo. Ale nějaký lidi, příroda nebo zákon byly technařům evidentně ukradený. Jasně že to neměli nikde ohlášený!

Tady začal první problém mýho velkýho neštěstí. Nejsem žádnej expert, ale pořád nevím co je protiprávního na zabránění nezákonný akci, kterou už pravidelně rozháněj kolegové v Německu, Rakousku, Slovensku a bůhvíkde ještě. Ale nějakou dobu už žiju v týhle demokratický společnosti a znám občanský práva. Když si myslím, že policie provedla něco protiprávně, mám přece spoustu opravnejch prostředků, ne? Můžu podávat stížnosti, žaloby, sepisovat petice, demonstrovat a takový ty blbinky, ale nezačnu snad kvůli tomu na truc porušovat práva někoho jinýho! To dá rozum, ne? Nejsem přece bezohledný hovado. Ale technaři si to kliďánko namířili přes cizí (nepronajatý) pozemky, když byly cesty zahrazený, a ještě se nám smáli do ksichtu. To mě fakt naštvalo, takováhle drzá bezohlednost!

Starosta začal jančit, poškozený majitelé zase podávali trestní oznámení a oheň byl na střeše. No, už jsme do toho šli, tak jsme nemohli couvnout. Taky nebyl důvod. Spíš naopak, vždyť by to vypadalo ještě hůř než minulej rok! Furt jsem si ale myslel, že to bude v pohodě. Vždyť jsou to přece jenom děcka, co chtěj pobavit. Řeknem jim, aby vypadli a oni odejdou. Zkusili to, vidí, že takhle to nepůjde, tak se sbalej. Asi jsem byl fakt naivní telátko.

Dali jsme jim hodinu, což je podle mýho víc než dost času a ti slušnější taky vypadli. Zůstalo tam ale tvrdý jádro, takovej zbytek, co chtěl prát. Tak dostali nářez. Co jinýho taky mohli čekat? Mysleli snad, že blafujem? Nebo že bude oddíl těžkooděnců nějak něžnej? Vždyť mohli vypadnout jako ostaní! Je přece tolik jinejch způsobů, jak protestovat proti praktikám policajtů než si to s nima rozdat v bitce! Myšlení některejch lidí prostě nepochopím. Chtěli s nama snad válčit? Nebo si mysleli, že můžou oddíl těžkooděnců s vodníma dělama a slzákem zahnat?

Pořád jsem si myslel, že je to jen nějaký nedorozumění a že to dopadne dobře, dokud nezačaly lítat šutry. To už nebyl žádnej nenásilnej odpor, stala se z toho normální bitva. A v bitvě bejvaj zraněný…na obou stranách. Říkám si, že to musel bejt hrozně brutální zásah, když bylo přitom zraněnějch daleko víc těžce obrněnejch policajtů než těch „bezbranejch dětí“. Nakonec to ale dopadlo, jak to dopadnout muselo a jak to muselo bejt každýmu aspoň trochu myslícímu člověku jasný – stejně museli jít a ještě dostali nářez. Úplně zbytečnej nářez.

Tak jsme to měli za sebou. Nemůžu si pomoct, ale neměl jsem z toho dobrej pocit. Kdyby se ti technaři chovali jako lidi, nemuselo to takhle dopadnout. Třeba jsme je fakt rozehnali neoprávněně, pak mohli v klidu vypadnout, demonstroval, lobovat a tak a stejně by to musela nějaká komise vyšetřit i kdyby sama nechtěla. Když se sejde dostatečně velká skupinka nadávající na vládu, vždycky se najdou nějaký politici a novináři, který ji budou dopřávat sluch. To už dneska bohužel vím. Každopádně nemusela bejt ta bitka.

Když jsem se ale vrátil dom, nestačil jsem se divit. V televizi, novinách a prostě všude bylo, jak jsme tam zmlátili skupinku nevinejch muzikálních dětí. Ty samý politici z ODSky najednou úplně otočili a začali kvákat, že ten zásah prej byl neoprávněnej. Tak teda nevim. Když jsme je minulej rok nerozehnali, bylo to špatně. Když tentokrát zasáhnem, tak taky. Ale od takovejch podrazáků člověk stejně nemůže čekat nic dobrýho. Nejvíc mě ale štvalo, že v mediích byli technaři hned od začátku braný jako oběti a neviňátka. Nejsem žádnej právník, ale kdyby ta jejich slavná akce byla košér, mohli ji kliďánko nahlásit jako každém jinej. Vždyť jim ministerstvo nabízelo nějakej nepoužívanej vojenskej objekt! Určitě by jim to dali levnějc než soukromník, jenom aby se jich zbavili. Jenže technaři s nima ani nejednali. Proč by se zalamovali s něčím, co musí dělat každej jinej? To je mi pěkně podělanej pohled na demokracii. Asi si chtěli užít dobrodružství z toho, že provedou něco nezákonýho a vysmějou se policajtům. Nikdy se netajili s tím, jak nás nesnášej.

Nedávno jsem slyšel, že chystají zase další akci. Zase zvysoka kašlou na to, že by jednali s ministerstvem. Na co máme v demokracii demokraticky zvolený instituce, že jo? Ale tohle všechno už jde mimo mě. Já na to totiž taky kašlu. Už mně nebaví dělat za pár šupů někomu fackovacího panáka. I ten pitomej dědek Mrázek mně zas seřval. Jdu vod toho! A radši ještě tenhle rok, dokud dostanu aspoň trochu slušný odměny. Nechci se totiž dožít toho, že budu třeba dělat kontrolu na silnici a nějakej „svobodomyslnej“ řidič mě přejede jako projev svý občanský neposlušnosti, protože jsem prej omezoval jeho ústavní práva a prováděl nepřiměřenej zákrok. Za tohle mi ani desetinásobnej plat nestojí a o ideály jsem už dávno přišel. Až budete příště potřebovat pomoc, ochraňte se sami.

---