Popel a práh

Sáro seš popel jen

na tváři šmouha kominíka

můj knoflík pro štěstí

i štětka co se smýká

ve snech tě pokládám

- na koleje

Seš moje touha jen

nahoru od kolen

a šplháš po žilách

pěnovej pohled ven

a tělo kluzký od oleje

když chtíč mi zase záda meje -

chtěl jsem tě překrýt

a vymetl s ní

všechna naše místa

to aby nezůstala čistá

zůstala pachuť po souloži

a otisk horkejch zadků

v našich peřinách

Nenechám tobě Sáro

jediný čistý místo

tý naší osudový lásky 

na památku

      Popel a práh