Marné snažení

V jedné zemi nezemi,
vládl král pokrytý sazemi.
Každý občan se bál,
jak krutě král v městě panoval.

V ulicích zavládl strach,
ku králi má blízko vrah.
Pak bídně zhyne ten,
kdož králi se zdá býti protiven.
"Řád je král a král jsem já" říká.
Toť jest ta pravá politika.

Zasil jsem zrno, teď sklízím plev.
Stodola chátrá, prázdný je chlév.
Zdechliny válí se po polích
pohledy vystrašenými,
zmírají v krutých bolestech
s vidinou sladké pastviny,
s vidinou lepší země,
kde vyroste čisté sémě.

Ležím tu v křečích uboze.
U nohou krále velikého.
Odvrátí oči k obloze.
Doplazím se až vedle něho.

Prudce uchopím za nohu.
Vzhlédnu s prosbou o pomoc.
Já sama nic změnit nemohu.
Ty ale můžeš, máš-li moc.

Škubne"křup" najednou studený mráz.
Ten ukrutný vládce mi zlomí vaz.
Krev rozutíká se po dláždění.
Mé tělo horké,však života není.
Rozpláclé na mramorovém kameni.
Marně čeká na vysvětlení.