Úvod do Rudého práva

   Vy si to, milé děti, buď nepamatujete vůbec, nebo nepamatujete už. A já vám povím, jak to bylo. To bylo jednou jedno právo. Ne tak ledajaké, bylo to Rudé právo. Vlastně vůbec nebylo pravé nebylo, zato bylo levé až dozadu. A vypadalo černobíle, ale rudé bylo, to teda jo. Ovšem černobílé vlastně bylo taky, všechno v něm bylo buď černé, nebo bílé.

   A to Rudé právo mělo titul Orgán či Deník Ústředního výboru komunistické strany Československa. Bylo-li zrovna Orgánem, je nasnadě jakým. Jeho prostřednictvím Strana vypouštěla na veřejnost ta nejvybranější lejna. Bylo-li Deníkem, vypadalo to zhruba takhle: „Milý deníčku, generální tajemník mého Ústředního výboru dnes přijal delegaci Komunistické strany Lucemburska a v přátelské a srdečné diskusi se projevila plná shoda ve všech zásadních otázkách současné mezinárodní situace.“

   V Rudém právu platily různé nepsané i psané zákony. Tak například: Co napsal Marx či Lenin, je pravda. Co vyplývá z Marxe či Lenina, je pravda. Redaktor Rudého práva má pravdu.

   V Rudém právu byly vždy zprávy pozitivní o tom, co se týče zemí socialistické rodiny, vždy negativní o zemích imperialistických. Bylo-li v zemi imperialistické co kladného, bylo to produktem uvědomělého a pokrokového myšlení vycházejícího z marxleninismu. Je-li doma co záporného, už se na tom pracuje dle zásad marxleninismu; tudíž jde o zprávu kladnou.

   Rudé právo mohlo být bez problémů tištěno týdny dopředu. Nic neočekávaného se totiž zásadně nedělo, snad jen občas nějaká autonehoda v minisloupečku Černé kroniky. Důležité bylo, že se švadlena z Postřelmova zavázala ušít denně o dvě košile víc pro rozkvět socialistické vlasti. Pokud se pracující v Chomoutově pravidelně setkávají na schůzkách ateistického kroužku, je to již námět pro palcový titulek.

   Socialistické fejetony zásadně břitce zesměšňují signatáře tzv. charty 77, protisocialistického pamfletu, odpadlíky, ztroskotance a hazardéry z osudem naší socialistické republiky.

   Je-li něco vytištěno tučně, řekl to Husák. Velkými kapitálkami k národům promlouvá Brežněv.

   A co z toho všeho, děti, plyne? Chcete-li za pár let v novinách číst, jak se máte dobře, víte, koho volit.