Potichu

Potichu usínám a potichu se zvedám z postele,
abych šel potichu tichým dnem okolo tichých stínů.
Potichu přemýšlím o životě a než přijde neděle,
přežívám kdasi v krajině tichých temných snů.

Každý den a je to kupodivu, je stejný
asi jsem už dospěl, nasměju se jako dítě
barevnému míči, který není ani trochu černý
nesměji se že okolo mne jsou jen sítě,
nechci je rozbít, radši je potichu ponesu
dál dokud to bude jen trochu možné.
A dál dětský pohled a smích nesnesu,
co jiného než tohle je hrozné.
Snad já anebo další z mnoha stínů
co potichu umírá, aby neobtěžoval okolí?
co nekřičí jen přijímá tiše vinu
jen potichu, ať nikoho jiného to nebolí!

---