Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Miglava17

20. 10. 2005
5
0
2492
Autor
hermit

mi

- proboha Mino, ozvi se, rychle, Tina se ozývá dřív než ty, třešně šíleně rychle kvetou, znovu rozevřou a odkvetou v květnovém větru; zdobím si stěny fotkami a ta, která se ozývá rychleji než ty, Nina i Eliška, ta bude mít fotografie na volných místech, neboť každé místo je důležité, v každé volné pauze je paseka uprostřed věcí světlinou k uctění principů... tak už jsi v románu, Eliško, na nohou podrážky s řemínky, klesáš skrz jediný odstavec níž a blíž, a necháváš stopy, protože nenecháváš stopy... a všechna slavná schopná slova jsou schopná jen projevit neschopnost... rozplynout se! - rozptýlit se a předtím stačit zneuctít, a stačit Krista a kýho čerta... o tom malém a tlustém Buddhovi se nemohu zmínit pro přílišnou rychlost krytých vozů, tedy Západu... slyšíte je? to ale byly jen filmové westerny, co jsme společně viděli, nelze vyloučit, že jsme se nechali unést... román, jež nemá konstrukci a autora, jehož jedinou dovedností je upozorňování na jeho nedostatky, si nezaslouží sledovat, dál pokračují jen naprostí tupci, kteří se nikdy nezajímali o literaturu, namyšlení maskulinisté, ryzí punkeři, též kritici, kteří se nenechají opít sladkým nedostatkem sdělení, matérií našlehanou pouhou přemírou tlaku... nemohu se zbavit svého jazyka, nedokážu vymyslet postavu, která by cokoli skutečného vypověděla, - co mám povídat? – nemám obsah, jen tečky a v nich obvod, jen záda trochu bolí a není tu válka, což je příjemné, pokud se to vysloví... sdělovat pravdy a odhalovat lži, obnažovat se a oblékat se, nebýt sentimentální, nelhat, nezaplétat se, méně je více, mnoho je povolaných, není na světě člověk ten, překročit, pravidla, revoltovat, vycházet, rozvíjet, přeskočit, odvážně, experimentovat skutečně, být kontinuální, balancovat poblíž, rozlišit, nesnažit se zavděčit, zavděčit se, neurazit, zmobilizovat, hrdě, tvrdě, kompromisy, underground  krysy, jistota je nejistota, urazit... strávím tu hodinu nebo dvě a za zbělání oblohy domů, ospalý lidi v prvních trolejbusech, instantní flám... první, druhá, třetí, slečny v jednom triku, trumpetista nikdy neztratil dech... Ino, už i ty jsi v románu, s kým se dnes vypíjíš z šestnácti? – aluze o zdech a divnosti, podtínající pravidla kýče tím, že je dokonale splnila... snažím se vyvolat konfrontaci, naštěstí je to legrační snaha, takže můžu zůstat klidný, postavy, které jsem původně vložil do hry jako počáteční data, budu muset možná přejmenovat, co je jim do románu, jsou to jen žijící lidé, náhodně se shodující s náhodnými jmény, žádný z nich se právem nevzpomíná na příčinu, která mi dala do ruky klíč a poštovní složenku k uhrazení permanentní opilosti, kdy menší bolest funguje jako větší, protože bolest je všudypřítomná a práh usnul... a pak dítě zatančí za basů a já získám nápad a prýštím radostí a vzápětí ho zase nemám, dcerunko, tvůj tatík... přiznávám se - ne teď, teď vzpomínám, ale včera - že jsem se chtěl přiznat: nic ve mně není, není ve mně nic, ve mně nic není, když sedím, a zdá se, že ve mně něco je, tak to znamená jenom to, že ve mně pravděpodobně zase nic není; někdy jsem měl pocit, že ve mně něco je, ale to už bylo dávno, teď ve mně naprosto nic není, ale umím předstírat, že ve mně něco je, nemusím k tomu vyvíjet žádnou námahu; když jsem viděl fotografii T. B., napadlo mě, že by mohl být blízký mému příteli T. B., říkal mi už předloni: těžko se zbavíš stínu, zhyneš na lenost pod korunou stromu, na jehož nejnižší větev ale dosáhneš... (je dobré mít vpředu ještě pořád stáda neopravených překlepů, ve chvílích, kdy nevíš o ničem dalším, prostě se vracíš zpět a opravuješ...) s největší pravděpodobností je to činnost, sloužící k tvému uspokojení, opravy nikoho nezajímá, každého zajímají jenom chyby, jenom první verze, korektury a omluvy nejsou podstatné; všichni se zajímají o podobu kresby, která byla kdysi vymazaná, kdyby tam byl kosočtverec, všichni řeknou: vidíte, byl tam kosočtverec, je to přemalba, protože kosočtverec je poslední skutečnost, protože nepředstírá, že není to, co je, všichni jasně vidí, že toto je ten kosočtverec, jaký lze vidět v lavicích vojenských kostelů; kosočtverce nepředstírají: my nejsme obyčejné kosočtverce, jsme ve skutečnosti tak trochu něco jako kříže, které nejsou obyčejné kříže; zkouška z katechismu mladých katechumenů: co by měl udělat věřící - lhostejno, zda studovaný, nebo nestudovaný - když prochází kolem kříže, chrámu, jiného posvátného místa? ano? a pokud toto dělá, je proto horší nebo lepší než ostatní lidé, nebo je stejný jako oni? o čem svědčili první křesťané? co bychom neměli zapomenout udělat před prvním svatým přijímáním? jaká církev je společná pro všechny křesťany? – jsem Kristus, nebo zemřu; nastolil jsem se na místo Kristovo, usedl jsem na jeho křeslo, ne abych soudil, ale abych rozdělil, prostříhal, rozčlenil; abych tmu rozdělil na šero a pološero a abych zapálil mosty mezi nimi, protože jenom pak se mi přestanou třást prsty budu se schopen podepsat ve spořitelně u vokýnka a splatit složenku, aby rozstříhaná tma vyšla ze tmy a přestala být abstraktní, neboť třináctého dne Bůh usedl a viděl, že je to moc špatné, protože není zcela jasné, co má syn jednotné církve učinit, jde-li v blízkosti svatého místa, kde duchové síly prýští a duchové zemřelých práchnivou fontanelní kůstkou vystoupili z lebky se svítícími diodami a nyní bloudí po ramenou kříže a jejich nejistota vzrůstá, neboť v neuklizeném světě živých ještě nebyla dopsána Mihlava...


Bacil
24. 11. 2005
Dát tip
*

miii
04. 11. 2005
Dát tip
přečetla jsem

Yeziiinka
22. 10. 2005
Dát tip
Ach můj milý autore románu... všiml sis už aspoň, že my, čtenáři Mihlavy, jsme zákonitě trochu jako ona, abychom vůbec mohli být jejími čtenáři, jsme taky trochu součástí obsahu a tedy... nikdo z nás není "hlubší kritiky" schopen? :) Jedno je ale úchvatné - nelze tady, v Mihlavě, zažít pocit "těsnosti". *

máš v tom docela bordel, myslim, víš sám o čem to je? nebo tak něco Je to dobrý, nebo líbí se mi to, ale je to moc "ryché"

Markéta
20. 10. 2005
Dát tip
Je to vždycinky požehnání - nahlédnout do něčí světa, takhle bezprostředně a bez zábran. Spousta skulin a zákoutí, není to rovný text, nebryndá se jako polívka, spíš mi to připomíná indickou vegetariánskou kuchni, takový ten zeleninový guláš, kdy každé sousto v sobě skýtá zrod nevypočitatelnosti :-) ***

ceder_john
20. 10. 2005
Dát tip
jo!! v poho..znám to..

Verlin
20. 10. 2005
Dát tip
Podobné myšlenky se mi v hlavě rodí, když jsem v nějakém stavu, jenže mě se to tehdy nechce nikdy psát, používáš diktafon?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru