Pokr archaismus

navazující, popisující život mého otce

Dej do peřin kroužek,
třísla nenech
vzpouzet,
má rozmilá,
jsem mlád.


Miniaturně něžně vzrostu,
mužsky přesně
mám tě
v léto kruzích.


Leč léto 81ho je fuč, máti, jsem
bez
třešní
klouzavý
skrze dny po dešti
na okraji
státi
sám mám.

Racionálně
zdáš se být pravou,
i myšlenky mi plavou tvou stranou
na západ.
Skrz struny na kytaře tvého těla
recituješ hladce,
ladně,
jak tanečky na palouce včela
provádí v roji.
Jen chvíli se chvěla a
konec Konců byl, já ženu ulovil
a možná je má
celá.
Odjela.

Pak nějaký čas uplynul
a ona jako sametová,
stála u branky
krásná,
snová,
s pohlazením, s úsměvem.
Objal jsem ji a nabažen do sytosti
(neznámému jistě k zlosti),
odvedl ji do pokoje.
Můj život zabral za svá oje
a já se po 10ti letech plnoleta
rozhod vzít svobodě
právo Veta.


Dost ale epiky, je zima,
v dlani Slavíky třímám,
už neuletí. Snad.
Jsem štěstí a pln radosti,
že muž od kosti už i
přeneseně jsem.

---