malé výčitky

je vidět, že máš i chceš něco říct, opět se mi líbí, ačkoliv si kladu otázku, kdyby nebylo té úvodní části, asi bych nepochopil, na druhou stranu ač obě části jsou formálně odlišně psané, patří k sobě. tip

mánemá: nechápu: otce ani matky nemaje, rodu ani jména... tak uvádí se kněz řádu Mechisedech... Sálem, král míru a pokoje lze to... jistě to lze... předky ze sebe nikdo nikdy nevypudí... ale lze je nemít... všimnout si, že se jen objevují, a že jsou to duchové... místo strachu a sevření z jejich lomozů, útěku od nich, místo řešení jejich třaslavých úchopů být, se podívat, se dívat... a nejednou víš, že to nejsi ty, že na tebe nemohou, že z nich mluví jen vlastní nenaplněné touhy, vlastní strach z prázdna.... pak necukat pohledy... nic nechtít, jen dívat... jen se dívat, jak se objevují, vztahují a vzdalují... tehdy je nevolat zpátky... zavolátš-li, přijdou!.... a objevuje se při těch hrůzných pohledech jiné nevídané a mírné.... dosud jen tušený domov

er..přesto strom roste z kořenů a některé kořeny jsou hodně hluboké, když odumřou, neznamená to ale, že umře i celý strom...spíš nopak, zesílí ty kořeny, jimž předtím ty silné odebíraly živiny...v nové naději růstu, vyrosteš jaksi i ty...zakošatíš, necháš ve svých korunách zahnízdit practvo...domov pro jiné v Tvém domově pěkná báseň

díky vám

*

díky vám jak za postřehy, tak i za čtení

jo, ale jo (líbí) T

A náhradní místo za domov? To už je mimo, přesto ... Asi tě jentak neunavím, díky.

Líbí se mi.t

vyhnanství musí učinit někdo jiný než ty, proto si myslím, že ta cesta nemusí mermomocí korespondovat s rodiči - s jejich setkáním, že tak člověk potká sám sebe, to ano, souhlasím třeba to jen nasazuju až moc na konkrétní případ pamatuju si, jak jsme ve školy dělaly ta kolečka, množiny ... a rodina byla taky malé kolečko, a mně vadilo, že strejda a babička jsou v jiné, že najednou přijde čas a zase se dělí :) konec představ

před sebou nikdy nikam neutečeš – jen plýtváš silami, které pak (někdy) schází k sebepřijímání