4 velké postřehy z kosmu a 2 malé vložené atmosféry

Bělostní poživači

Jen se křečovitě postavili a sáli půlnoc. Hltajíc růže řka: „ Jaká krása, jaká chuť. Ještě jednu závistivou představu!“ Když už, už nebylo co pojídat, naskytl se kolem čistě bílý, neobsažný prostor. Kdosi se rozběhl a běžel, běžel dokud nedosáhl nekonečna. Pojedli jsme veškerý obsah jsoucna.

Planetární jakost

Byla to ženskost nad pomíjivou gradací. Klesala již, skrze novou křídelnici. Na boku rozhovor dvou kosmů. Jeden pozdější sípal své: „čas není!“ Byla zrozena z temného třesku. Svět se točí ženskými prvky.

Dekadentní lidé

Jsou lidé, kteří zní do noci hrou na své hlavy. Jsou lidé, kteří zní do noci varhaním zpěvem, zabaleni v prostou myšlenku. Jsou lidé (jen málokteří), co zní myšlenkami zabaleni zpěvem varhan ve své hlavě. Jsou lidé a bůh jim zemřel (některým). Já však vím, že podzim není pouze venku, ale dokonce i vně nás. Ach, opadává člověk, ač je krásný. A před ním pouze krutá zima.

Černobílá bolest

Vše co jsem viděl, bolelo! Já jsem se nebál, jen jsem skřípal hlasem, proset nevyřčeným slovem. Pokryt deštěm, jež uzdravuje. Jako slepý na ulici, šel jsem mezi všemi a byl jsem černobílý, dokonce i v tváři. Vše co jsem viděl bylo černobílé. NE! Není to běžné. Padá město do mé hlavy tak, jakoby se chtělo přesít včetně lidí. Kéž by se selo skrze moji hlavu. Vše co jsem viděl bolelo.

Jedna z můz

Jako noční pták

Slinula

Báseň z druhu hvězd

Ach červeň

Ach nostalgie

Ach brzo

Brzo dá kročej herec vážných her

Aby přednesem zbudil

Dýchání afelie

Protože jsem šel

Majíc barvu sněhu

Padal jsem

Trhal se

Kypřil jsem půdu

Byl jsem kraj

Božskost

Bělost

Aurora