Přežití v divočině

„A jestli nepřestaneš žadonit, tak tě prodám do zverimexu,“ pan Hilscher se opět zakousl do rohlíku se salámem a otočil se k fence zády. Takhle si ten kurz přežití v přírodě nepředstavoval. Však to také Františkovi vytmaví. Vzpomněl si na jeho řeči o tom, jaká to bude zábava a jak si odpočine od práce. „Pěkný kulový,“ postěžoval si nejbližšímu smrku a osypal ho sprškou drobků.

Spíš čich než zrak mu napovídal, že se už brzy setmí a okolí jeho spacáku se zaplní komáry, nočními ptáky a bůhvíčím ještě na obchůzce po rajonu. Povzdechl si. Nejraději by se sbalil a odešel domů. Do civilizace by to snad ještě stihl do setmění. Zavrtěl hlavou. Výsměch kamarádů by mu zněl v uších do konce života. Už takhle si o něm mysleli, že je zženštilec, ne-li homosexuál. Musí jim dokázat svou mužnost.

Zavrtal se do spacáku a vážně zvažoval všechna pro a proti masturbace před spaním. Jeho fenka, dočasně zapůjčená od Františka, mu to rozhodování znesnadňovala. Padala na něj deprese, už týden byl v lese bez ženské a potřeboval si trochu ulevit. Ale ten pes z něj ne a ne spustit oči. Chvíli vzájemně šermovali pohledy, poté si vytáhl pravou ruku z poklopce a s rezignovaným povzdechnutím se otočil na druhý bok.

Fenka se natáhla na všechny čtyři a sklonila hlavu. Uvažovala, jak dlouho to ještě bude tomu chlápkovi trvat, než se vrátí domů. Psí konzervy jí už opravdu začínaly scházet. Vydrží ještě den. Pak uteče. Sledovala pohupující se větve a okolní les na ni postupně přenášel svou ospalost. Opřela se hlavou o zem a pomalu přivřela oči. Ještě den…

„Dobrou noc,“ ozvalo se ze spacáku. Les potemněl a komáry, sovy a jinou havěť na noční obchůzce chvíli rušilo jen rytmické šustění. Pan Hilscher pumpoval.