Skládačkou v člověka II

Každá kapka deště

rozřezává svět

v přímkách

nekonečných tahů štětce

a každá je tak nesvá

naučil jsem se

nedívat se

skrze jejich rozpitého

malíře

--

Včerejší ráno to

ještě všechno pamatovalo

tu příchuť mědi

v šálcích černé kávy

tu vůni

jakoby kovanou tichem

ten klid

pod stolem

na kterém se tiše

schovával a doufal

že ho nevidíme

včerejší ráno

a my si hráli na herce

hráli jsme si na to

že tam není

včerejší ráno

dnes už si na nic

nehrajeme

--

Otáčím se pokaždé

za mými rameny

už si na to zvykly

dávaly si pozor

před ranní mlhou

nechtěly utíkat proti

svojí přirozenosti

se otáčely

ale vždycky zády

proti vlastní tváři

--

Tak oddaná

vlastnímu pocitu

v čokoládového kačera

nosila mu každý den čerstvé listí

aby si ji oblíbil

nosila mu plné kapsy -děravých- doteků

na horkém podnosu

a stejně pokaždé plakala

když jí roztál

v návalu něhy