Klacky a kameny

Klacky a kameny

Píše se rok 3021, před tři sta lety skončila třetí Světová válka. Vlastně nešlo ani toliko o válku, jako o praktické ukázky ničivosti různých zbraní. Vymřeli celé národy, většina suchozemských živočichů také, přežilo jen pár druhů z hmyzí říše a ptactva.Jediným obyvatelným kontinentem zbyla Austrálie. Lidstvo se opět začalo chovat, jako částečná zvířata. Rozdělili se na dva kmeny, které mezi sebou válčili o vodu, oheň či relativně stabilní stavby.

Lidé se živili rybolovem, vyhrabáváním kořínků a lovem ptáků. Mezi kmeny vládla nevraživost, která mnohdy dosahovala absolutní nesnášenlivost.

Každý kmen měl svého krále a několik místo-králů, kteří se strali o chod jim svěřených území.

Karakas seděl na svém dřevěném křesle a naslouchal poradě svých místo-králů, probírala se nepříjemná situace - Tubatové napadli a zabrali území Karakasova bratra Livuna. Ten prý bojoval do posledních sil, pak byl ukamenován.

Padlo mnoho názorů, ale moc se králi nelíbili, tedy až na jeden - vzadu na druhé straně stolu seděl kouzelník, to on vyslovil to slovo, které se nesmělo říci nahlas: ,,VÁLKA."

,,Dobrá, budeme válčit. Slyšte všici místo-králové, do sedmého zapadnutí luny se shromáždí všichni lovci u Tří hrbolatých jeskyní," po těch slovech se místností polozbořeného domu rozlehl radostný a souhlasný křik a vřískot.

Království Tubatů bylo o poznání vyspělejší, měli armádu, policii i lékaře - ti se však dali považovat spíše za kořenáře, než za lékaře, jaké známe dnes. Ale hlavní co měli a to mohlo zajistit dostatečné přípravy na boj, byli zrádci v Karakosový nejbližších.

Tubat rozkázal vycvičit všechny chlapce a muže na boj. Výcvik se však skládal pouze z výběru vhodného klacku, nebo kamene k boji a několika rad, jak s tím či oným zacházet. Do tří dnů se měli všichni setkat u velké zátoky.

Na půl cesty mezi dnešním předměstím Sydney a Národní operou se střetli poslední záblesky inteligence. Nikdo již neznal vojenskou taktiku a tak se armády srazili a krev se řinula do řeky a pomalu se vsávala do země. Ukrutný křik raněných a vítězících dával poznat, že Tubatové vyhrávají.

Ano, výsledek byl jednoznačný Tubatové vyhráli. Ale král Tubat padl a jeho místo-králové nebyli schopni dohodnout se na tom, kdo bude komu vládnout a tak se stalo, že po dlouhé době sucha se všechny kmeny, nyní již bez rozdílu pohlaví a věku setkaly u řeky a přilily do ní krev.

Planetu Zemi ovládli na suchu ptáci a rostliny a v hlubinách..., ale to je zas jiný příběh.