Hrátky s můzou

Hrátky s múzou Když Mě múza jemně hladí po čele, tak, že se Mi na něm tvoří kapky rosy, někdo šeptá tiše jako v kostele, a ona se ptá kdo jsi. Jsem člověk k přemýšlení popuzen, jenž zavřený je ve svém těle, jen vypustit mou duši ven, rozletěl bych se směle. Ven bohužel však nemohu, tak po papíře letím, jak raketa jdu nahoru, se svým duševním smetím. Pak prolétnut a pročištěn, jsem zde jako nový, básník, snílek, poeta, jenž múzu tiše hladí.

---