světa spása

jedna z mejch prvních...ach jaky to sentiment

Svět spasí krása,

né čistá rasa

a vojáků masa

nebo státní kasa.

Krása je ve všem

kde ji hledat chcem

nemusíš bejt politikem

ani v davu kolíkem.

Stačí jen se koukat

občas okolo sebe

vidět lidi stromy moře domy ulice a nebe.

Čas od času otevřít

do knihy se ponořit

nasadit sluchátka a nabušit

co snesou tvoje uši

co pohladí duši

nejen co se nosí a sluší

ale při čem tvoje srdce buší

Zkusit vydat ze sebe

svědectví co nezebe

spíš naopak zahřeje

po němž každý okřeje

tady krása ve hře je

je to jako peřeje

po kterých loď propluje

zničehonic v klidu je

Ta loď je tvojí duší

srdcem co buší

ten tlukot mozek přehluší

o problémech netuší.

Jenom smysly cití

jak zlaté slunce svítí

v tu chvíli krása z nití

spřádá spoustu sítí

do kterých chytí

každého kdo krásu

bere jako spásu

věří svýmu hlasu

nesleduje masu

Protože co níčí

smysl krásných věcí

je hromada pozérů

co nevnímá nádheru

jenom kráčí ve směru

jež se zdá být in

aby každý si jich všim

a řek si že sou hustý

ale sou to pláně pustý

kde nemůže se dobře vést

kytce co chce krásou kvést

nechci se plést

s davem se vézt

největší z cest

ale svojí stezkou lézt

možná zabloudit

spadnout

se špatnou pochodit

hned se zvednout dál jít

a tak se naučit

co příště nečinit

Já chci být tou květinou

co říká pravdu jedinou

že krása věcí smyslplnou

je v životě lidí

a ti co ji vidí

se svým srdcem řídí

a ti co si jí nevšimnou

sou pouhou mršinou

pracovní mašinou

s peněz vidinou

Proto do ruk tužku beru

na ostatní seru

na tvym stěru

nezáleží mi věru

já miluju sféru

kam vplouvám po skéru

kde se jako květ

otvírá krásy svět

pomocí slov a vět

určuju polohu

dávám mu podobu

pro tvojí představu

co ztrácíš při běhu

kdy nohu před nohu

bezhlavě ve spěchu

pokládáš

kolem se nekoukáš

sám sebe okrádáš

---