Skřítek

Je tomu už dávno, co žil v Podkrušnohoří jeden starý rybář jménem Matěj Bém. Ten chodil denně brzy k ránu rybařit, aby mohl prodávat na trhu to, co ulovil a tím uživil celou svou rodinu - ženu Bětu a děti Janka s Terezičkou.

Jednoho dne takhle vyrazil za obživou a nezvykle se mu dařilo. Nachytal celé dva koše ryb, že je ani odnést na trh nemohl a děti mu musely pomáhat. A tak se postavil hned na kraj tržnice, aby byl první kolem kterého vesničané projdou. Najednou se ale u něj objevil mužíček malého vzrůstu, bradu zarostlou, temné oči schované pod hustým obočím, sotva mu do nich bylo vidět. Oblečený byl v zelené kamizolce s vysokými botami, na hlavě klobouk, na jehož špici byly zavěšeny dvě malé rolničky. Zastavil se u Matěje, zpříma se na něj podíval, až se rybář na chvíli zalekl, co po něm malý jemnostpán chce. Skřítek ale nelenil a spustil:“ Rybáři, chtěl bych od Tebe koupit celý koš ryb, ale nemůžu ti zaplatit hned, musel bys počkat, až si odnesu ryby do mé jeskyně, odkud bych ti donesl úplatek. Uděláš-li mi tuto službu, odvděčím se ti, to slibuji.“. Matěj chvilku nevěřícně poslouchal mužíčka, ale nakonec mu kývl. Skřítek si odnesl koš plný ryb do své jeskyně a rybář vyčkával.

Poledne minulo, odpoledne rybáři uteklo a už se schylovalo k večeru a skřítek stále nikde. Když tu si Matěj všiml, že za jeho zády leží koš plný listí, jeho koš. Celý rozezlený koš vzal, celý jeho obsah vysypal a odešel domů za ženou a svými dětmi. Když jim příhodu začal vyprávět a dostal se až ke koši plnému listí, najednou se zarazil. Ve chvíli, kdy jim chtěl ten koš ukázat, si všiml čehosi blyštivého na jeho dně. V koši zůstal jediný lístek a ten se proměnil ve zlato.

Ani rybář ani jeho rodina netušili, zda by Matěj dostal plný koš zlata, kdyby ho byl nevysypal zlostí. Bohužel se to už nikdo nikdy nedozví. Skřítka už od té doby nespatřila živá duše. Dodnes se ovšem traduje, že za teplých podzimních dnů je kdesi v Podkrušnohoří cítit vůně pečených línů.