"Následuje prý nebe? po blázinci."
Po blázinci následuje zpravidla opětovný návrat na písmoně :o)
mně se to líbí i uprostřed roje "mudrců" přes poezii
móóc pěkné... skvělý rytmus a překrásně to zní... t
Jo jo jo, krásná ukolébavka.._
láska, láska ... začíná....:)) to je pěkné... trochu mě to potěšilo, protože je to moje oblíbená podkategorie:)))***
ukolébavka, trochu dětské, přeskakuješ sem tam.
ja na ty vazany nejsem ... vubec no
ale zase to obdivuju jako... ja bych neco takokvyho nedokazala vis
a mozn a i to zaslouzi tipaka
*t
Smetiprach : Nedá mi to, abych jen tak na okraj nepřidala něco k tomu Picassovi :-) Ten měl totiž jediné štěstí, že taky někdy něco namaloval klasickým způsobem, to jediné totiž vyvrací teorii, že to byl podvodník, který si dělal z lidí blázny. Na druhou stranu takoví impresionisté - ti i kdyby nikdy nic klasického nenamalovali, přesto by jejich pozdější práce byly naprosto úžasné :-) A nikdo by už dnes o jejich talentu rozhodně nepochyboval...
Mně se to líbí. Ten závěr je fakt skvělý. tip
BAD_GIRL : Děkuji za kritiku. Překlep tam není. Jsem ráda, že se ti líbil závěr - ten byl klíčový.
Bláznivá... Lucie :-) Ne, to není pokus o urážku. Takhle nějak to na mě zamrkalo ze seznamu avíz a je dobře, že to zamrkalo. Veršované potěšení s nadějí na konci. Velmi mě potěšila. TiP
Inu, nic ve zlém, nejen, že rytmus skřípe, on to celkem ani není moc vázaný verš...že? ;-)
paranoid_android, Smetiprach: kdyžtak přihoďte přesnou definici rytmu v poezii a také definici vázaného verše...
Jinak všem díky za kritiku (i tipy :-)
No tak jsem tu přesnou definici našla, přečetla... a kupodivu zjistila, že jsou přípustné výjimky, protože jinak bychom museli zavrhnout docela hodně významných českých básníků, ale u nich to údajně nevadí, prý psali srdcem, měli obsahově bohatá sdělení, pokoušeli se verše modernizovat, dařilo se jim zachytit kouzlo okamžiku... Tak mi ten rytmus zkuste taky odpustit, protože aspoň jednu podmínku z výše uvedených docela určitě splňuji :-)
blázinec-očistec:) Nic víc mě po přečtení hlubšího nenapadá, poněvač nejsem versolog a netroufám si podle rytmického dojmu hodnotit báseň. Ale významově je to pěkná báseň, obzvlášť konec
Nevím, jakou jsi našla přesnou definici, ale v každém případě, zkus třeba někdy nakouknout do knihy Josefa Hrabáka "Úvod do teorie verše" nebo se alespoň porozhlédnout tady: http://www.pismak.cz/autor.php?a=Jannis
Trocha teorie nikoho nezabije... :-)
Ano, je dobré se porozhlédnout, což jsem také udělala. I tady - na Písmákovi - se už podobná diskuze vedla. Jako představitelé onoho porušování rytmu tu byli uvedeni z těch známějších Nezval a Vrchlický. Když ona teorie je jedna věc a samotná tvorba je věc druhá... Tím rozhodně nechci daná pravidla snižovat, ale také asi nemám na to, abych se stala jejich otrokem :-)
nojo, pravidla... :-))
víš, já na tohle s oblibou používám jeden příměr: Picasso, ještě mnohem dřív, než se začal věnovat formálním experimentům, zvládl klasickou kresbu i malbu... totéž platí v poezii např. u Apollinairea, než začal bořit klasický vázaný verš a ignorovat rytmus, obojí zvládl... tak si říkám, že pokud dojde někdo k experimentování s formou na základě toho, že mantinely zavedených forem jsou mu úzké, protože je důkladně prozkoumal a dospěl k závěru, že jejich sebedůkladnější využití
už ho neuspokojuje... je to v pořádku. Pokud je ovšem základem k "experimentování" nedostatek obratnosti a znalosti, nelze to brát příliš vážně... Samozřejmě, i to může přinést nějaký výsledek, ovšem výsledek, který je dílem náhody, nikoliv metody a jako takový ho většinou nelze s úspěchem opakovat... :-)
Myslím, že otročení pravidlům a seznámení se s nimi jsou dvě různé věci... a vůbec spolu nemusí souviset, právě naopak, poznání pravidel může být solidním základem pro osvobození se od nich... ;-)
Hlavně striktními pravidly by se člověk v poezii neměl řídit, jinak nevznikne nic nového, a pak: pocit nemá pravidla... jak říkal náš učitel literatury: piš jak cítíš... Pěkné dílko *
Písmák