STŮL

      Je nutné vědět zda je cit první novinou v okružní jízdě propisovačky. Píšu rychle jako nově prohlédnutý orel. Zapadávám hrboly na stránce v pozlátku a kaktusy jsou stále klidné.  Že by já a pára v hrnci ošuměla srny, na které se nečeká? Nečekalo nikdy dávící rýhy ve stole, neprovokují, a barvy se líbí, i když mi špiní polštáře dlaní. A tu a tam je deset po knize, nebo ještě nějaké čáry, papíry k povídání poznámek s oprýskanými rohy. Sklenice je…prázdná, měl jsem jiný pocit, že je v ní voda s citrónem, která urychluje. Ples radiátorů vnikne brzy dveřmi! Záclony se zmenší k veškerým škrábancům na skle a vosy, ty ještě vlastně nejsou, abych mohl být ostrý. Svítí ta lampa tak málo věrná, že mi už brzy zhasne. Ve mně bývá tma, tak abych se vyznal z jitra.