pochovy sady

(pohádkový muzikál pro dospělé děti; odehrává se v Pochových sadách v době mytické)


--

těm dvěma oknem do ložnice
koukaly žluté panny

vytřepala prostěradlo
a na dvou kolíčcích
ho připnula místo závěsu

železné zoubky se chvěly
když smáčela těsto na klíně
a trhala jím o hrany milence
aby líp sedlo na tělo

v klipsnách se třásly dračí choutky
jak ho oblékala

ale vydechly až
když muž odešel

spěchal se zapéct
aby neviděl

liščí svět se o něj otíral
až jiskřil jak slepecká hůl
a ohňostroj se ztrácel ve tmě

zatímco do ženy vklouzlo slunce
a žluté panny za oknem
se rozeštkaly

--

byl to už třetí život
co zakoušela
a na nádražích slýchala zpívat
pitomce

po ježcích skáčou
špendlíci
je teprv středa
a pohřeb bůhví kdy
pod kůží třou se
trnou vosy

co nechceš řikat teď
vyplivni na lžíci

na velkejch podnosech
nesou se
stříbrný kapky zmrzlý rosy

refrén si broukala s nimi
ale až za zády
aby jí špinavé ruce
nesahaly

zapíchni středě kůl
máš oči šedýho koně
jak ten co ho vlak vzal vejpůl
/:ale co ti po něm..:/

--

doma se ucpal záchod
černému zvonu se vzdouvalo břicho
jako když miluje kosatka
ale ten smrad

vytáhla ježka
zděšeně se klepal
až z něj všude stříkalo

natrhnul jí umazanou rukavici
když ho stavěla do vany
stejně byla gumová
šeptla si a pustila sprchu

sama plivala do umyvadla

--

máš koňský oči
na cihle loutku pabouka
a v oschlym koutku bebí
kdo ti ho ženská pofouká?

--

pořád se nevracel

už vzala flétnu
ale ta sebou škubla
jako když vůl došlápne hada
a víc se ani nehla

hodila nástroj na lino
až zakvičelo
a bílým jazykem si olízla
odřený ret

ťukala v tichu nehty
o linku

zapnula pračku a vyhoupla se na ni
jedem! křičela

vypnula ji
vylezla na prázdný květináč
a rozpažená vrávorala
po okraji

sebrala střepy a nacpala je do ponožek
zapnula pračku

stoupla si k oknu a řekla:
do čeho mám teďka
dýchat?

--

celou noc slyšela za stěnou hlasy
a nevěděla jestli patří
živým nebo mrtvým
lampa se třásla jak mohyla
nad kterou někdo vyřezal píšťalku z měsíce
a hrál na ni jako by byla z kosti

v topení cinkalo
někde v té zimě venku
padali modří ptáci na
potrubí

klimbala a zdálo se jí
že přišel písečný muž
sedl si do dřezu
a doopravdy hrál

--

já budu dýchat s velrybami
ve grepech třást se
volavkám šeptat
do podkřídlí
z plamínků skládat origami
z kouře plést vlasce
a chytat červy ať se
nezabydlí
v jablku nebo
v lásce

a budu hnát se na potvoře
kozelce metat do slámy
ještěřím peřím
čarovat mravkolvy
jenom ať nepláčou za mořem
mrtví co odešli před vámi
ať se mi smějí
jako vy

--

podívala se na hodinky
ale byly plné písku
a kalendář se leskl krví

raději vyběhla ven

z obchodů za ní hvízdaly
polonahé figuríny

smála se až prskala
a samým štěstím šeptala
stařenkám i psům:

ve flétně zejou vlčí jámy
vždycky když šplhám k Moraně
prsty mám do krve pokousaný
muj muž pak řiká mor na ně
a sám mě líbá po ráně
chvíli nic jinýho nechci

ale
jsem černá píseň
krátim se
jak stín horolezci
když leze ráno k výtahu
stoupám si na váhu
a jsem každej den lehčí
muj muž to nevidí
zvenčí
mám stehna boky prsa
chlapík div láskou neomrzá
ale v mym srdci
žerou vlci

přestala zpívat
najednou bylo všude prázdno
a nejvíc na rukou

--

pod bílým sluncem
leželi dobráci
a zedník Láďa se díval
jak rostou solí do země
zednickou lžící
na ně cákal z kýble
koňskou krev
aby se trochu ohřáli

některý kořenama div nevaděj

bručel

ale jsou lidi
který se nechytnou nikde
i kdyby usínali
ne zetlelejch nymfách
i kdyby na ně stříkal
zlatej déšť
smutek je poštve pryč
a oni pujdou
jak malý housata
za oštěpačnou máti
a z nateklýho měsíce
jim bude kapat
do bílejch zátylků
k čemu je vůle břečťanu
když neví o zdi
ani o stromu
kterej by si ho oblík
jak hezká holka
mužskýho
a vůbec

odplivnul si

k čemu ten mráz
když pálí jak
alkohol
svět nad tim stojí
zkoprnělej
jak ňáká omáčka
ale vždyť jen mrtvý viděj
dál než my
a ty spěj daleko

nebo v nás

--

doma se válely filcky
a v žluté pannenské krvi bujely agáve
sedla si tiše v kuchyni
a čekala na muže
který se styděl ve skříni
vylezl kolem půlnoci
voněl jí pekárnou
zamyšlená mu
ohřála guláš
a vůbec o tom nemluvili

její babička
měla na skříni mezi romány
v prostěradle zabalenou
lebku

--

ráno to uklidila