Koleje

Seděl na kolejích a prohlížel si dlaně.

   - Myslíš, že až umřu, půjdu do nebe?

   - Jak bys mohl jít do nebe? zeptala se ho dívka, která seděla vedle něho.

   - Do nebe. Máma mi říkala, že když budu věřit v Boha a budu žít podle zásad jeho učení, půjdu do nebe.

   Dívka se usmála.

   - Do nebe? Tomu nevěřím. Je to hodně vysoko a nevím, jak by ses tam dostal.

   Oba mlčeli, chlapec si stále prohlížel dlaně, dívka ho úkosem pozorovala.

   - Jednou jsem se taky ptal mámy, na co máme ruce.

   - A co ti pověděla? zajímalo dívku.

   - Neuměla mi odpovědět.

   Chlapec složil dlaně do klína.

   - Mně máma o Bohu nikdy nic neříkala. Ale zase mi vypravuje pohádky a ty já mám moc ráda. Vypráví ti máma pohádky?

   Chlapcovi se nechtělo odpovídat, ale dívka se na něj otočila a čekala, co řekne.

   - Mně máma pohádky moc nevypravuje. Většinou mi povídá něco o učení a Bohu. Hlavně poslední dobou.

   - A ten Bůh – to je něco jako princ z pohádky?

   - Nevím. Co je to princ?

   Dívka se zahihňala.

   - Ty nevíš, co je to princ? hleděla na chlapce; ten jen sklopil hlavu a začal prstem do hlíny kreslit všelijaké obrazce.

   Dívka chtěla otázku zopakovat, ale když viděla, jak se chlapec zachoval, neudělala to. Raději se zahleděla před sebe, kamsi do dálky, a začala mu vysvětlovat: - Je to takový hodný a hezký pán, který nosí hezké šaty a jezdí na koni. A na konci pohádky si vezme za ženu princeznu. To je zase hezká paní s dlouhými vlasy a oba pak mají děti a žijí šťastně až do smrti.

   Chlapec přestal kreslit obrazce a otočil se na dívku.

   - Tak to nevím, jestli je Bůh jako princ z pohádky. Máma mi říkala, že až ho budu mít v srdci, budu šťastný a nebude mě nic trápit ani bolet. Bolí nebo trápí něco toho prince?

   - To já nevím. To mi máma neříkala. Většinou mi jen vypravuje, jak jezdí na svém koni a aby zachránil princeznu, dělá spoustu statečných věcí. Bůh taky dělá statečné věci, aby zachránil princeznu?

   - Máma mi nikdy o princeznách nevypravovala. Jenom o Bohu. Takže asi statečné věci nedělá.

   Dívka se zamyslela.

   - A je teda ten Bůh hodný?

   Chlapec nezapochyboval.

   - Máma říkala, že je vševědoucí a že až se k němu dostanu, nic mě nebude bolet ani trápit. Takže asi hodný bude.

   To dívku potěšilo.

   - Tak to by se tomu princi podobat mohl. A má Bůh taky svého koně?

   - Asi ne. Máma mi nikdy o koních nic neříkala.

   - Tak to musí asi chodit pěšky… řekla dívka. Chlapec nijak nereagoval, nebyl si tím jistý, ale když nejezdí na koni, asi tedy pěšky chodí, pomyslel si.

   - A kde žije ten Bůh? V hradu, jako princové s princeznami?

   - Ne. Řekl bych, že žije právě v nebi. Máma říkala, že až umřu, půjdu do nebe.

   To dívku zase rozesmálo.

   - Nikdo přece nemůže žít v nebi.

   Pohlédla nad sebe. Obloha byla zatažená.

   - Už jsem jednou říkala, že je to moc vysoko.

   Chlapec začal být nejistý.

   - Ale máma to říkala…

   Zase mlčeli. Chlapec špičkou boty začal mazat obrazce, které předtím nakreslil. Dívka ho očkem sledovala.

   - A modlí se ti princové? pokračoval chlapec, jakmile z obrazců nic nezbylo.

   - Nemodlí. Teda máma nikdy nevyprávěla, že by se modlili. Bůh se modlí?

   - To nevím, ale já se modlit musím. S mámou. Naučila mě nějaké modlitby a ty každou chvíli musím opakovat.

   Zasmušil se.

   - Ale moc mě to nebaví. Ale máma říká, že to musím dělat, abych pak šel k Bohovi.

   - Já se nemodlím. Ani máma ne.

   Podívala se na chlapce, ten na ni. Během chvíle ale pohledem uhnul a začal si zase kreslit. Protahoval dlouhou čáru, avšak dřív než ji dotáhl do požadované délky, zarazil se, strnul a vážně se otočil na dívku. Ta si od něj v tom okamžiku o kousíček odsedla.

   - Ale to potom znamená, že nepůjdeš do nebe.

   Dívku ani nenapadlo zopakovat svou myšlenku o výšce nebe a trochu zbledla.

   - A kam půjdu, když ne do nebe? přisedla si zase těsně vedle chlapce.

   Chlapec polkl. Dívka na něj vykuleně hleděla. Chlapec si všiml, jak na něj v dálce mává máma. Podíval se na dívku a bez jediného slova vstal a odběhl. Dívka si všimla, jak mu při běhu žlutá hvězda na hrudi poskakuje ze strany na stranu.