Útěcha

Neznámé stíny její duše

dotkly se letmo mého zraku

když kráčela jsem cestou školných lavic

Ozdobily mne hvězdným nebem…

Bolest syčela z Tvého těla

Kosti zhmotnily svou drsnou podstatu

a prameny slz hloubily koryto

tam kde nemohl posměvavý zrak…

Obtiskla se na Tvé hrudi razítka lásky

Zcuchaly Tvé vlasy střapce prstů

a Tys šílela pod něžným hedvábím

ztracená uprostřed zrádných plamenů mámení…

Dnes obehnala ses hradbou strachu

Vpustilas' dovnitř jen sazenici pravdy

 a pokorně čekáš než obejme Tvé srdce známá paže

Penelopé jsi a krásníš věrností…

Smutek hlas Tvůj provoní skořicí

Zvadlé tělo vzpruží snítka máty

Jahody ochutí osamělá ústa

a přítelkyně s radostí daruje Ti útěchu…