Deník duté hlavy

Jdu se psem ven

na cestě opilec

znám tu tvář

kdysi bydlel u souseda

další muž a žena

Co se děje?

Prošel jsem kolem

sluchátka na uších

vnímám muziku

jako by to charakterizovalo situaci

ICH HASSE DICH!

Opilec sedí

ruce od krve

nechci to slyšet

stačí že vidím.

Po sto metrech se otáčím

jdu se psem zpátky

vypínám discmana

opilec se postavil na nohy

jdu kolem něj

"Pejsku, pojď sééém!"

štěkot

vrčení

vyceněné zuby

"Nebój!"

Hlas druhého muže

"Fando, pozor, nebo tě kousne!"

Opět si sedl

vzdálenost 20 metrů

vše slyším

vidím

"Fando, no tak, pojď domů, nebo tu umřeš."

"Já chci umřít!"

"Ale ne tady, umřeš doma.

Slyšíš, pojď domů, nebo nastydneš"

"Domů?

Jaké domů?

Hovno domů

seru na domů

domů už není!"

"Fando, neblbni, nebo se se ženou naštvem a půjdem domů!

No tak! Měj rozum přece!"

Vzdálenost už je příliš velká

nebo začli šeptat

přes stromy nevidím.

Psa jsem dal do klece a vrátil se do teplého domu.

Hupl na gauč, zapnul telku a nepřítomně čučel na nějakou Vivu.

Večer se díval jako vždycky na oblohu

Jedna hvězda chyběla.

Á, splněné přání...