Zas jedno ráno

Ráno. Zase. Stejný jako včerejší, stejný jako zítřejší. A přece jiný.

Tímhle ránem to začlo jinak.

I když úplně stejně.

Ráno mi zazvonil budík, vzbudil mě. Funkce budíku- budit lidi, fakt běs. Nemám rád buzení budíkem, hm průšvih, bez budíku se nevzbudim. 

Ranní cesty mě doopravdy fascinujou. Ani teď tomu neni jinak.

Celej uřícenej, zas tak uřícenej ne, běžim na zastávku stihnout autobus. Stíhám. Ještě musím čekat. Zase je to stejný. Každý ráno dobíhám, myslim, že nestíhám a pak čekám..

..proč na mě proboha ta ženská tak divně kouká? Sedí naproti mě.  V silnici musí být ňáký díry. Ten autobus neustále hází. Drkáme do sebe koleny. To sou ty pitomý trojsedačky. Nejsou to trojsedačky. Mě tak jenom vždycky asociujou. Je to dvojsedačka a naproti ní ta jedna osamělá. Znáte. Je to krásný pro jednoho. Nesnáším, když si na protější ještě někdo sedne. Drkáme do sebe koleny. 

Možná sem si ráno fakt moh vzít jiný triko. No a co? Proboha, ať už na mě tak nezírá.

Něktěří lidé si neuvědomují, že upřený dlouhotrvající pohled upoutá. Promiňtě madam, ty vaše vytřeštěný vočiska nejdou přehlídnout. Nedívejte se na mě. Je to divný.

Aha, zajímavé.. poslouchám hovor dvou slečen stojících vedle mě. Ne, nejsem nevychován. Jsem vychován.To metro je zase narvaný.  Slečny stojí přímo u mě, musim je poslouchat. Kolik jim je? 12? 13? "..až mi bude vosumnáct vypadnu vod našich, je to fakt vopruz, samá buzerace..". Haha, holčičky dovolte, abych se zasmál.

Narvaný metra.

Tak kdo? Moje oblíbená zábava. Jo, třeba tenhle fakt vtipně vyhlížející týpek. Vyberu si a zkoumám. Proboha proč má rozkrok někde u kolen? Asi se začnu smát. Myslí si, že je drsnej? ..krása, subjektivní.