Sen

Okouzlen temnotou noci, 

schovanou v cizích očích.

 Jak můra k hořící svíci,

 neveřím ve smrtelný hřích

 a neuniknu dokud křídla nepohltí oheň.

 Chci spát a nemužu,

chci dýchat a je to marné.

Chci mluvit a lžu,

sám sobě,

je to nepodstané,

jako každej dosavadní denní sen.

 Oči se otevrou a zapomenou,

 obraz se ztrací nahrazen šerem rána.

 bez emocí hledám světlo tmou,

 pro kterou se strašne špatně usíná,

každé ráno, každý večer, každý den.