Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAkbar
Výběr: Merle
19. 03. 2001
12
1
2646
Autor
Amicta_sole
- Jak můžete udělat něco nemožného? - S nadšením
znamení popela dusivě zabolí
Cár města trhaně s požárem zápolí
Hasnoucích zbytků nikdo se nezeptá
na jméno, jež vítr rozesel po poli
Zažehlý Akbar... Spálená Sarepta
S jediným místem, které kdy poznala
splynula v sutinách sutinou podoby
Zaplály spojitě spojené nádoby
Sténáním krovů i žena sténala
Shořela tisíckrát v kratičkém údobí
za lůna zahrad v bolestech sinalá
Odešli lidé k smířlivým obzorům
v troskách jen nemocní a staří zůstali
neschopní vzdát se i čelit úskalím
Nadějí málo - až příliš prostoru
Pozvolna s ranami i duše srůstaly
Přestaly tváře zvedat se nahoru
Tíživí živí pletou se se stíny
do očí zašedl třicet dní starý dým
Maličký chlapec promluvil k dospělým
a v hlase pramen, ptáky a květiny
Chrámy i zahrady se steskem kreslil jim
- spojené nádoby do duše máminy
Chvějivou touhou peříček ve vánku
dal jim cíl v nelehkém, nemožném úkolu
Vyrostli nejnižší do vznosu topolů
ze dna sil sili, bezedně, bez spánku
Společným chlebem se postili u stolu
v srdcích si nesli kanoucí čekanku
Vznešené chrámy, brány a ulice
vyrostly z popela láskou a uměním
Obrazy v očích se ve skutky promění
vzepnou se věže jak prsy světice...
Úsvitná vteřina přinesla znamení
- tvář ženy zalitou v odlesku měsíce
Ulicí cítíš pohybu závan, dech
Větvovím výmluvně zaznívá její hlas
Do révy vine se zcuchaný dlouhý vlas
Klenutí oblouků - prohnutí na zádech
Pád šíje do hlubin je hradeb strmý sráz
Srdce zní tepotem, vyzvání ve zvonech
S jediným místem, po němž kdy chodila
splynula v nádheře nádherou podoby
Rozkvetly spojitě spojené nádoby
Do štíhlých věží štíhle se rodila
Povstala tisíckrát v kratičkém údobí
za lůna zahrad za hradby, za díla...
Jediným slovem chlapec se nezeptal
Všechno, co tížilo, umlklo, nebolí
Se smíchem smyl se pláč Nač stopy po soli
Východní vítr v ulicích zašeptal
a pak to jméno jmen rozesel po poli:
Ona je Akbar... Ona je Sarepta...
1 názor
Neuvěřitelným způsobem spojuješ slova, chvilkama mám pocit, že snad nejsi ani člověk:)))
Jsi, že jo, řekni, že jsi:)))*****
Amicta_sole
10. 09. 2001
"Pozvolna s ranami i duše srůstaly"
prostě vidíš věci.... aby je druhý mohl obdivovat *
nechci být -jenom- pochlebníček, nebylo by upřímné kdybych nevytkla rozmělněnost a délku, zdá se mi na úkor "sdělení," a taky nalít trochu poctivého když nad tím přemýšlím, cos nám asi touhle poezií na srdce chtěla zanotovat, knížku jsem nečetla..
a pak to jméno jmen rozesel po poli:
„Ona je Akbar... Ona je Sarepta...“
takový závěr výsostně můžu ***
suvicka - tak to je presne to, co jsem chtel :)))))) to tipnuti :))))
a hlavne smajlikyyyy :)
Amicta_sole
09. 04. 2001
navraty: to je otazka sama pro sebe :c()
vracím se na místa
kde je zem dočista
zalita nebem
a kde sůl s chlebem
voní jak dítěti -
vracím se po třetí... :c)
Amicta_sole
09. 04. 2001
ja nejsem lina, aspon si to o sobe myslim :c), fronty vetsinou obchazim, na svuj osklivouckej xiftik sem si uz docela zvykla a nic pres nej nepremalovavam, ale ta tvoje jakoby cejchem vypalena slova o par kritik vejs mi docela vyhovovala, sakra, tohle ale není mejl, ze ne? A tak proc ja to pisu bez hacek a carku? Vi Buh. Asi ze jsem pjeknej popleta.
suvicko, kazdy to preci rekne jinak, kazdy jsme vesmir ve vesmiru
stavet se do rady za jednoho clovicka je delani fronty a malovani cizich obliceju na ten svuj
.. a tak trosicku i lenost >-) [a to jsem zparchantele liny, casto, (at to neni plane moralizovani)]
...ale stejne me to potesilo :)
Amicta: ode mě těžko... na to sem malej pán, abych si dovolil otřít se o tebe svejma kritickejma pokusama nevalný úrovně... :-)zkus požádat kádry (inventor, valéry, vyjan, rivka, bříza...)
Amicta_sole
26. 03. 2001
Mám pocit, že mi píšeš z duše!*
Navíc tu knížku znám a mám ji strašně ráda... je dobře, že je víc lidí, co tohle čtou a umí si tam najít, co potřebují slyšet...
Ten prolog by se měl napsat na nebe ...
Amicta_sole
24. 03. 2001
...víš co ty jedna do sluníčka oblíknutá já ti to řeknu za Veritu...protože já se s tím prologem už skoro týden budím:o))) celá ta básnička je skvělá ale celou si jí říkat nemůžu...to bych už ráno nic jinýho nestíhla:o))) Ale dodává mi chuť tady všechno měnit k lepšímu.... takže DÍK jdu stavit chrám...S NADŠENÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM!!!
je to spojeni
myriady basniku a dusi slov
ze vsech svych del zapelo
do tehle jedine
je to legie
je to zastup sepotu a stinu
a hrana svetla a stinu
a hra na svetlo a stin
jsou v tom vteriny zmrazene do vecnosti
jsou v tom zivoty spalene do slov
je to popel
uplnku
je to meteor
a bily strom
a ptak s odlesky hnede na perickach
a dravec
ktery lidske srdce hycka
a....
mam jeste pokracovat?
Amicta: tak příště až budeš posílat dílo, zaškrtni, že stojíš o vážně míněnou (podrobnější) kritiku.... nezaručuju ti, že se ti jí dostane, ale třeba jo.... takhle asi ne...