Hluboká propast

jen tak

Hluboká propast

 

Na dně všeho je velká propast.

Do který se začínám pomalu řítit.

Pohltila už spoustu lidí.

A možná jednou

a nebude tomu dlouho,

pohltí i mě.

 

Moje srdce,

oči,

nos,

ruce,

nohy,

ledviny,

mozek,

nehty.

 

Ta propast tě uvězní.

 

ČLOVĚČE !

 

Ty se tomu nedokážeš bránit.

 

Já to nedokážu,

asi sem psychicky slabej jedinec,

nebo spíš nejsem silnej.

Nejsem natolik silnej,

abych se vzepřel,

něčemu o tolik většímu, než já.

Nemám na to dost kuráže.

 

A jen čekám na pád.

 

Kolíčky se třepotají na prádelní šňůře.

---