Včera zdál se mi nádherný sen,

pak však přišlo svítání,

já proklínám teď den,

který vzal mi tě tak z nenadání.

Snová vílo spanilá,

čím jsi mě to zranila,

že nemám klidu ani za dne bílého,

proč zakoukal jsem se do člověka tak milého,

proč srdce mě opět zradilo ? ?

Závidím větru, že hladí tvé tvář,

závidím slunci, že dělá ti svatozáře,

závidím vodě, že líbá tvé pery,

závidím lidem že v lásku stále verí.

Oko vědmy bych si teď přál,

co teď život plánuje dál ? ?

Dum spiro, spearo.