Krteček

pohádka? Nevím

Byl jednou jeden malý krteček, kterému se nikdy nechtělo spát dříve než pozdě v noci. Jeho maminku to velice trápilo, protože po dni plném úklidu, nákupu, zaměstnání a různých jiných "drobností" všedního dne se cítila velice unavená. A to ještě připočítejte, kolikrát za den Krteček udělal něco co neměl. Žili oba v podzemních chodbičkách v zadní části městečka. Obyvatelé města tvořila velká část žížal, myší a různých dalších živočichů. "Mami, proč nemůžu mít to co má ta žížalí holka?" ozve se náhle maličký Krteček a zatahá maminku za lem šatů. "Mami a proč musim chodit do té školky? Proč musím jít už spát, vždyť je ještě brzy!" matka jenom pohlédne kamsi nahoru, kde tuší nebo a sama sebe se ptá, za co si tohle všechno zasloužila. Jednou večer matka opět uložila synka do postele. A opět začalo věčné usínací divadlo. Náhle zjistila, že už toho má tak akorát dost. "Krtečku víš co povím ti jednu pohádku, ano?" synáček němě přikývne. A tak maminka začne vyprávět: "Za dávných časů, kdy svět byl plný tmy a nerozenal si den od noci, žili všude podivní tvorové, kteří skoro vůbec nespali. Toulali se po svých vyšlapaných cestách. Dělali vše co chtěli. Pak přišlo na nebe slunce a měsíc. Populace se rozdělila na dvě části - ti co si více zvykli na slunce zůstali nahoře na povrchu Země. Ti druzí se zahrabali pod zem. Víš krtečku, když nebudeš chodit věčer včas spát, stane se ti to co některým malým tvorečkům. Tvá očička ztratí svůj cit pro vidění, tvůj nosánek a hmat se otupí. Nebudeš moci mluvit ani hrát si s ostatními. Zbyde s tebe jenom spící hromádka co se promnění v prach a hlínu, stejně jako myška, která dlouho chodila z jedné poloviny na druhou. Nechtěla o nic přijít, ale přišla o to nejcenější co máš. Sama o sebe." Krteček poslouchal s otevřenou pusou. Strach smíšený s jinými pocity ho přimáčkl blíže k matce v jejíž náručí za hodinku v klidu usnul.

---