Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

O úplňku a zlaté kleci
datum / id23.11.2006 / 224283Vytisknout |
autorJinny
kategoriePohádkyDalší dílo autora
zobrazeno1087x
počet tipů0
v oblíbených0x
O úplňku a zlaté kleci

Princ Eist měl nádherný pokoj plný skvostných hlavolamů, obrazů a hraček. Jak už ale tak bývá, měl je v rukou příliš často, než aby ho nezačaly nudit. A tak nakonec vždy skončil na saténem potažené posteli s duší dychtící po všem novém, po poznání. Jen na jednu věc ve svém pokoji nedosáhl, černočernou, dokonalou a drobnou vílu, co se nakláněla z jedné mahagonové skříně. Byla to jediná soška v místnosti, tak neobvyklá a znepokojivě živě vytesaná, že ji měl skoro rád.
           
Občas se mu zdálo, že se pohnula a že když promluvil, otočila se. Sám tomu nevěřil, byla to samozřejmě jen hra světla, stínu a jeho zjitřené představivosti. Princ Eist byl totiž, a to především, ještě dítě.
            Ale jednoho dne, zrovna když mu otec uložil psaní cizích slov, se na sošku zadíval, jako by měl tušení. Tentokrát se mu to nezdálo. Soška sebou trhla dozadu a pohnula hlavičkou ze strany na stranu. Ne v jeho představách, doopravdy. Jako by někde zemřel kouzelný tvor a jeho duše se nějakým zázrakem ocitla v ebenovém dřevě.
           Černá víla vzlétla a začala sebou bušit o okno, za kterým se před pár chvílemi objevil měsíc. Eist neslyšel žádné tvrdé údery, jen nárazy měkkého tělíčka do neústupného skla. Zdálo se, že ji úplněk láká i děsí zároveň.
           „Mirabel!“ zavolal jméno, které mu zavířilo myslí.
           Víla přestala, otočila se k němu a posadila se na parapet. Svěsila ramínka a pohled upírala do země. Dotkl se prstem její ušlechtilé tvářičky. Sliboval jí, že ji ochrání před ní samotnou a nepustí ji ven, že bude jeho nejmilejší hračkou a že už žádnou jinou nechce.
             Dlouho se mu vedlo ji hlídat, ale dříve či později musel zapomenout na svého kouzelného ptáčka v kleci. Toho dne přivezli nejnovější ohňostrojové rachejtle a Eist na poslední chvíli vběhl do místnosti. Ale Mirabel už proletěla služkou otevřeným oknem. Letěla stále výš, až se nakonec ztratila v měsíci jako pěna v burácivém mořském pobřeží, zářivá jako právě vzniklá hvězda.
            Ten obraz Eist, přestože bude okouzlený krásou ještě mnohokrát, nezapomněl až do konce svých dní.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

25.11.2006 17:44:45dát kritice tipArmand
:)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor