Majáles

(1996)

Je tma

Stojím na místě
kde před několika málo hodinami
házel muž o berlích
suchý chleba holubům
kdo je víc?
volal na mě
ty nebo Einstein?
Přežil ruskou frontu
doly v Jáchymově
a pak ho jednou s ledvinovým záchvatem
vezl syn do nemocnice
a v té rychlosti
aby dojel včas
aby ho zachránil
přehlédl na křižovatce auto zprava.

Budete chodit o berlích
řekl doktor.

Ty jsi víc
volal na mě ten muž
když jsem odcházel.
Jsi mladý
můžeš třeba něco změnit
něco přesmyknout v tom všivém světě.
Einstein už ne.

Je noc.

Stojím na místě
kde se před několika málo minutami
propletlo pár lidských osudů
skrz prázdné kelímky od piva
vodky
skrz cigaretový dým plný falešné lásky
hladových náhodných doteků dvou těl
plný legrace
smíchu
tónů kytar
a vůně pošlapané trávy.

Je tma.

Stojím na místě
kde se někdo zastal kamarádky
a pak si otíral krev z úst
a byl na sebe hrdý.

Stojím na místě
kde něco skončilo.

Tisíc let uplynulo v jediném mrknutí oka odcházející dívky
křičím: zůstaň!
a slyší mě jen jeden žebrák
na zkaženém
rybami páchnoucím nábřeží Mississippi
co zrovna umřel
v tom tichu
v tom řvoucím tichu líbajících se turistů
krysy ve stokách si prozpěvují valčík na rozloučenou
hvězdy dočervena blednou ...

Je tma.

Nekonečná cigareta dohořela
kroky dozněly
zpěv ustal.
Einstein mi zezadu poklepal na rameno a řekl:

„ ... klid chlapče
všechno začne znovu.
A teď pijme na to, co bude: na zašlé časy.“

---