Hogaro, kapitola 4. - Návštěva Hogara

Po dlohué době pokračování Hogara, případné nejasnosti kolem světa a některých pojmů v něm použitých pište klidně do komentářů.

Hluk brzdících motorů přehlušil probíhající rozhovor mezi velitelem průzkumu z lodi třídy Grasshopper a kapitánem Kormim. Jakmile dosedli opět rozvedli rozhovor.

„Skutečně je tu o něco větší gravitace než na lodi či na Agaestu,“ zkonstatoval kapitán Kormi poté, co udělal několik podřepů.

„Podle archívů je na této planetě stejná gravitace jako na Zemi. Jen velice málo planet dosahuje takové gravitace, aby se na nich dalo žít a ještě měla stejnou hodnotu jako na Zemi,“ ozval se velitel průzkumu.

„Hmm, takže říkáte, že tahle planeta je stejná jako Země?“

„Ne, tak docela. Tato planeta je o něco málo větší a její povrch je z 48% pevnina, z 43% slaná voda a z 9% sladká voda.“

„Takže se můžu alespoň utěšovat, tím že jsem našel další obyvatelnou planetu, i když pochybuju, že se sem někdo nastěhuje, “ zakroutil hlavou a rozpřáhl se směrem k obloze, kde tušil ty nekonečné hlubiny vesmíru.„ Letěli jsme dva měsíce plnou rychlostí, abychom dosáhli téhle soustavy a ještě dva dny, abychom se dostali na orbitu téhle planety. Je to příliš daleko na obchodování a to, že zde dokázali přežít tihle kolonisti, je upřímně zázrak. Podle průzkumu se jejich loď řadila mezi ty s malou technologickou výbavou a ještě ke všemu sem letěla něco kolem 12 let.“

„Nejspíš ano,“ přisvědčil velitel.

„Dlouhá doba pro loď s takovou výbavou, ale přesto se zde usadili,“ zavrtěl hlavou a upřel svůj pohled k obzoru. „Obdivuhodné.“

Chvilku si jen tak prohlížel okolí a pak se jeho zrak stočil na sever. Usmál se, protože to, co zahlédl, ho potěšilo. Uviděl totiž své hostitele.

&&&

Kormi si představoval své hostitele trochu jinak, ale to, co viděl, ho zas až tak nepřekvapilo. Přece jen se jednalo o několik set let starou kolonii, o které se nevedli žádné záznamy a o které se všeobecně ani nevědělo. Přesto vidět asi tak dvacet mužů různého věku se zbraněmi, které byli schopni zabíjet rychle a hlavně účinně, bylo něco překvapivého. Zatím se nedověděl, kdo tuto kolonii vede, ale už si získal udělat obraz. Ti, co ho přivítali jsou zřejmě zdejšími vůdci nebo aspoň někteří z nich, kteří rozhodují o osudu kolonie a možná i těch zbývajících dvou kolonií, tedy pokud s nimi můžou navázat nějaké spojení.

Právě je zavedli do jakési budovy na kraji osady, podle toho, jak vypadá, by to mohla být nějaká svatyně. Prostor v ní byl dost veliký, ale většinu místa zabírali, jakési sochy přírodních útvarů. Představovali tedy pro tuto osadu nějaký druh model.

„Líbí se vám?“ zeptal se ho jeden z těch, kteří ho přivedli. Představil se mu jako Soghil a byl z nich nejstarší, tak se očekávalo, že s ním bude jednat právě on.

„Jsou něčím zvláštní, jakoby...“Kormi nemohl najít ta správná slova. „Jakoby skutečně žily, to je myslím můj pocit z nich.“

Soghil se po tom sdělení jen usmál, znal ten pocit sám, když byl ještě mladý. Tehdy mu bylo teprve asi dvacet let, ale dokázal rozpoznat nejmenší nuance proudu, z něhož se skládaly těla duchů všech pěti živlů. „Skutečně?“ zavrtěl Soghil hlavou a odešel od nevěřícně stojícího Kormiho. Ten ho ještě chvilku pozoroval s výrazem, který prozrazoval, že je zvyklý na úplně jiný druh chování vůči své osobě. Pak se vzpamatoval a popadla ho neuvěřitelná nenávist vůči všem na téhle planetě a hlavně vůči tomu starému dědkovi. Ve vlně vzteku vzal do ruky jednu z model a chtíc ji po Soghilovi mrštit se napřáhl, ale právě v tu chvíli mu ruce obmotali šlahouny rostlin. Díky překvapení, které mu to náhlé obmotání rukou uštědřilo, ji pustil. Rostliny naštěstí zastavily pád modly a položili ji zpátky na její původní místo. Po tomhle se jeho výraz změnil v čirou hrůzu.

Za zádi se mu najednou ozval hlas: „Neměl byste dráždit strážce model. Jejich síla je mnohem větší než ta lidská nebo Změněných.“ Kormi se otočil, aby se podíval komu, že ten hlas patří, ale, když uviděl osobu, která na něj promluvila, dost se udivil. Čekal opět toho staříka, ale místo něho před ním teď stál asi tak třicetiletý muž. Nepamatoval si, že by ho doprovázel od přistávacího modulu, ale to nic v podstatě neznamenalo. Spíš ho udivilo vzezření toho mladíka. Černé vlasy mu protkávaly bílé pramínky, barva jeho očí se neustále měnila a na sobě měl jakousi kutnu, kterou nosily křesťanští mniši ještě na Zemi. Další, co ho překvapilo bylo, že věděl o Změněných, což dosud považoval za nemožné. Kormi se zamračil, jelikož to znamenalo, že možná žádný souboj nebude.

„Pročpak se mračíte?“ zeptal se ho mladík.

„Kdo to ode mě chce vědět?“ odpověděl Kormi otázkou.

„Ach, já se ještě vlastně nepředstavil,“ zahrál Helok roztržitost. „Jmenuji se Helok a jsem na této planetě Dakira-Hašou. Vy musíte být určitě Kormi, kapitán flotily, která přiletěla nedávno do naší soustavy. Když jsme zjistili, že jste přiletěli, tak jsme byli dost překvapeni. Poslední loď, která sem přiletěla byla v dost špatném stavu a to nemluvím o její posádce. Už tomu je skoro 150 let, ale stále si to pamatuji jako dnes. Víte, že jsem tehdy pomáhal ošetřovat zraněné a vyhladovělé členy té části posádky, co přežila tu cestu? Nikdy více bych už nechtěl vidět to, co jsem viděl po jejich přistání.“

Když Helok zjistil, jak se tváří Kormi, musel se pousmát. Kormi na něj koukal s nevěřícím pohledem, který prozrazoval každou jeho myšlenku. Kormi nemohl uvěřit, že takovému mladíčkovi může být přes 150 let. To bylo nemožné. Vždyť i Změnění se mohli dožít maximálně 160 let, a to z nich už byli starci.

Helok se nemohl dlouho dívat na Kormiho výraz, tak na něj promluvil: „Vás nejspíš udivuje, že jsem mohl být někde před 150 lety, když přitom vypadám jako mladíček. Jsem jistým způsobem vyjímečný, ale přesto i já jednou umřu.“

Kormi se konečně pomalu uklidňoval. Tahle planeta se mu začínala líbit čím dál tím méně. Nejenže tu zjevně existovala inteligentní flóra, ale ještě na ní žily lidé, kteří by měli být dávno mrtví, tedy podle měřítek lidských a Změněných. Musí se uklidnit a jednat chladně, to samozřejmě věděl, ale jak se má ksakru chovat chladně, když ho tu ohrožují kytky a lidi jsou snad nesmrtelný.

Ten mladík se otočil a chvilku se koukal na toho starce. Usmíval, a to trochu uklidnilo Kormiho. Pak kývnul hlavou na znamení souhlasu a znovu upřel ty své duhové oči na Kormiho.

„Mohl byste mne následovat,“ zeptal se Helok kapitána neutrálním tónem.

„Jistě,“ odpověděl mu Kormi. „Ještě jsem se chtěl zeptat, co znamená to Dakira-Haša?“

„Řekněme, že to znamená, že tu nejsem moc v oblibě,“ povytáhl obočí Helok. „Stačí vám to doufám jako odpověď.“

Kormi mu na to už neodpověděl a raději už za ním šel bez nějakých připomínek a dotazů. Když vyšli ze svatyně, připojili se k nim ostatní členové posádky, kterou si vzal sebou Kormi, a doprovod zdejších „pánů“. Šli poměrně dlouho, a když se zastavily, stáli před obrovským stromem. Kormi nikdy tak obrovský strom neviděl, jen jeho kmen měl průměr přes 100 metrů a jeho koruna sahala velice vysoko, a nedokázal odhadnout ani jeho přibližnou výšku. Když se přiblížily blíž stromu, všiml si ve kmeni prolákliny, kterou by se člověk mohl klidně protáhnout, a právě k ní mířili. Před proláklinou se na okamžik zastavil, protože se mu zdálo divné, že by tam mohlo být tolik místa, aby se tam všichni vešli. Před ním už ve stromě zmizeli skoro všichni místní společně s několika jeho vlastními lidmi. Jakmile se odhodlal do stromu vejít, tak se mu otevřel pohled na vnitřní prostory stromu. Strom byl zevnitř naprosto dutý. Stěny této „budovy“ nemohli mít víc než 10 cm, a přesto se zdálo, že strom pořád žije.

Všichni jeho podřízení užasle zírali na tu scénu. Stáli uprostřed nějaké poradní místnosti, kolem nich totiž byli lavice, na kterých seděli jejich průvodci a ještě další. Kormi je chtěl spočítat, ale bylo jich příliš, takže došel k počtu přibližně stovky lidí kromě nich. Kormi si uvědomil obrovskou početní převahu. Shromáždil kolem sebe členy posádky a čekal, co se bude dít. Čekal jenom chvíli, než k němu přistoupil jeden z jejich průvodců. „Vy jste určitě kapitán Kormi, pokud se tedy nemýlím,“ promluvil na něj. „Zřejmě asi netušíte proč jsme vás sem přivedli.“ Kormi jen přikývl na znamení souhlasu. „Pak bych vám to měl vysvětlit,“ pokračoval jejich průvodce. „Na této planetě a vlastně i v celé této soustavě, jak už sami určitě víte, máme hlavní slovo my. Jsme v podstatě nejstarší náboženská skupina pocházející ze Země. Je mi jasné, že jste o nás nikdy neslyšeli a ani jste nemohli, protože jsme naši existenci skrývali už od počátku nástupu křesťanství. Během těch 3500 let na Zemi jsme dosáhli nebývalé síly, ale až zde v této soustavě jsme nalezli klid, který jsme potřebovali k meditaci. Náš řád vykvetl do nebývalé síly. Místo, kde se právě se nacházíme, je naší největší a nejuctívanější svatyní, která, jak jste si nemohli nevšimnout, je jeden obrovský živoucí strom. Abych nezdržoval, tak vám řeknu z jakého důvodu jsme vás sem přivedli. Rada Řádu, jak se nazýváme, se vás bude ptát,“ na okamžik zastavil neuvěřitelný proud slov. Jakmile se vzpamatoval, oznámil Kormimu s úsměvem, že už přišli poslední Hašové, kteří zde mají být, a můžou přejít k tomu, proč tu jsou. Ještě se s Kormim rozloučil a odešel mezi své druhy.

Kormi byl teď překvapen kolik lidí se může vejít do jediného stromu po tom, co si zvykl na představu stromu, v němž lze pobývat. Podle jeho odhadů zde bylo něco kolem stovky lidí. Kolem nich se vytvořil kruh 36 lidí, kteří podle všeho byli Rada Řádu. Za nimi postávali či seděli další Hašové. Kormimu se naskytl pohled na celou Radu, která sestávala ze starců i z mladých lidí. Mezi členy Rady poznával několik jejich průvodců a samozřejmě toho Dakira-Hašu. Nikdy si nepředstavoval a neslyšel o tom, že by se na nějaké planetě zrodila či spíše rozvinula v takovém měřítku nějaká náboženská skupina, o které se na Zemi snad ani netušilo. Pak tu je i ten fakt, jak se chovají k rostlinám. Během cesty si nešlo nevšimnout, jak jsou šetrní k přírodě. V osadě si toho všiml taky, každý z obyvatel má úctu ke přírodě. Nechápal je, vždyť se jim vše ztěžuje. Každou jejich činnost musí provázet dlouhá příprava. Těžení nerostů nepřipadá v úvahu v podobě, jakou má v ostatních soustavách ovládaných Změněnými. Přestože nejspíš ani nepoužívají žádné léky vyráběné uměle, jsou na tom se zdravím velmi dobře. Tyhle všechny fakty ho přesvědčují, že se tu děje něco divného.

Z jeho přemýšlení nad životem na této planetě ho vytrhl Kira-Haša: „Kapitáne Kormi, vy jako velící lodi jste také její mluvčím a proto očekává Rada Řádu, že budete jednat s ní osobně, tedy bez jakýchkoli zásahů vašich mužů. Jistě chápete důvody, proč tomu tak chceme.“

Kormi jasně kývnul hlavou na na znamení souhlasu a ještě dodal: „Doufám že i Rada si uvědomuje, že bych byl nejradši, kdybych mluvil s mužem, který to tady řídí. Byl bych nerad, kdyby došlo k nějakému nedorozumění.“

„Pravda je taková, že já jsem jen Kira-Haša, ale jelikož Dakira-Haša, který je v Řádu nejvýše, není v situaci, kdy by mohl rozhodovat, tak budete mluvit se mnou,“ dal najevo svou vůdčí pozici Kira-Haša Koem.

„Tak tedy budu mluvit s vámi,“ souhlasil Kormi. „Chtěl bych ale nejdříve vědět, proč jsem tady?“

„Pokud vám to nedošlo z toho, co jste se dozvěděl od mých bratrů, tak bych řekl jediné. Jste tu, abysme se dohodli na termínu vašeho odletu z této soustavy.“

„A proč bychom jako měli odlétat, když nás nemůžete nijak ohrozit. I kdybyste mne zabili i s mými muži, tak vás naše bombardovací lodě smetou z povrchu téhle planety,“ nedal se zastrašit Kormi.

„Jistěže jsou vaše lodě schopny zničit tuto planetu i s námi, a to i bez vašeho rozkazu, ale stál ještě nevíte, proč jsme nevyslali satelitní lasery, které byly součástí chudé výbavy naší přepravní lodi nebo jsme nerozestavěli obranu proti útoku z vesmíru, kterou jsme nalezli u lodi, která na tuhle planetu přistála o něco déle než my,“ zaútočil Koem v této debatní roztržce.

„S technikou, která je starší než dvacet let, nás nemůžete ohrozit. Přičemž vím, že zde přistála loď naposledy před více jak 150 lety. Vskutku si myslíte, že se vás bojíme,“ řekl s úšklebkem Kormi. „Pokus chcete opravdu uchránit tuhle planetu od nás Změněných, tak bych byl ochoten přijmout výzvu na souboj od některého z vás.“ Kormi se odmlčí a pozoruje efekt, který vyvolala jeho slova. Mezi členy Řádu i Rady propukne horečné dohadování o tom, kdo vyzve Kormiho. Kormi ovšem neví, že Rada už dávno rozhodla, kdo to bude. Po hraném dohadování se Rada najednou odmlčí a ostatní Hašové po chvíli také. Před Kormiho předstoupí Koem a podívá se mu rovnou do tváře. Nějakou dobu na něj takhle kouká a nakonec se otočí na Heloka. „Předstup Heloku, Dakira-Hašo Řádu pěti elementů,“ poté se otočí zpět a podívá se na Kormiho. „On bude tvůj soupeř a ten, který tě zabije.“ Koem odstoupil a nechal projít Heloka.

Helok přistoupil k náhle tajemně se tvářícímu Kormimu a zeptal se ho:„Jste Kormi potěšen, že budu vaším soupeřem, anebo byste chtěl, abych to nebyl já?“

Kormi si nevraživě prohlédne toho “mladíka“ a neochotně mu na jeho otázku odpoví: „Heh, no docela jsem i potěšen, ale nevím, jak byste mne chtěl porazit, když víte co jsem zač. Mnoho mužů ztratilo díky mě život a vy si jste zjevně jist, že mě můžete porazit.“

„Skutečně si to myslím, ale spíše bysme měli přejít k dohodnutí termínu našeho porovnání sil,“ odpověděl na to Helok.

„Pokud to nebude vadit tak už tedy zítra při vaší návštěvě lodi. Nevidíte snad problém v tom, že se náš souboj odehraje na naší lodi?“ položil otázku neutrálním tónem Kormi.

„Já s vámi naprosto souhlasím, klidně se naše měření sil může konat na vaší lodi“ pravil Helok.

„Dobrá, tak tedy pokud to je vše, rád bych se vrátil na loď a připravil vše na vaši návštěvu,“ oznámil Kormi a zamířil k východu. Nikdo se mu nestavěl do cesty a tak za ním šli i jeho podřízení. Ti, kteří nebyli Změněnými a nesympatizovali s nimi, se dozvěděli o plánu Hašů. Někteří z nich moc Hašům nedůvěřovali, ale zase museli uznat, že Hašové ovládají síly, které normální člověk nemá. Po celou dobu přemýšleli, jak to vysvětlí svým druhům na lodi, a nakonec došli k závěru, že se vojáci podvolí úsudku jejich velitelů. Po celou cestu k přepravní lodi ani během letu skoro nikdo nepromluvil až na krátké věty mezi veliteli lidských vojenských skupin. Kormi se nedivil, myslel si totiž, že přemýšlejí nad tím, co viděli na planetě Hogaro.

---