Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Můj Beethoven

09. 04. 2001
11
1
2792
Autor
Amicta_sole
Mladík se zavrtěl na židli a naklonil se k pianistovi...

- Promiňte, ale vždyť to nebyla zas tak výjimečná příležitost...

Bělovlasý muž zvědavě naklonil hlavu a vrásky na čele, na tvářích a kolem očí se přeskupily do otázky...

- no, víte, vy jste HRÁL Beethovena... A právě TOHOHLE Beethovena! To přece muselo dát tolik námahy... Proč? Vždyť tu skoro nikdo nebyl, kolik lidí to doopravdy poslouchalo?

Klavírista se pousmál a nadechnul se k odpovědi... Ale mladík se rozohnil a nebyl k zastavení...

- Kolik lidí si vůbec dokázalo uvědomit, CO jste jim tu hrál? Stačilo pár školních etud a byli by stejně spokojení, možná i víc, aspoň by jim to něco připomínalo... Vždyť jste se tu snažil úplně zbytečně...

Muž se zarazil a neřekl, co chtěl... pronikavě se na mladíka zadíval zářícíma modrýma očima a všechny vrásky obličeje vyzařovaly nesmírnou důležitost...
Řekl jen: Já jsem to nejtěžší, co umím.



1 názor

Anetté
02. 10. 2007
Dát tip
Nemůžu dýchat:)*****

Milly
06. 09. 2006
Dát tip
avi

johanne
01. 02. 2004
Dát tip
krásné... moc moc krásné I) jen ten závěr - myslím, že by bylo hezčí nechat vyznít jen ten sen, bez převádění do reality... :o ale jinak - fakt hezký :D *t

Rowenna
05. 03. 2003
Dát tip
Musíš být úžasný člověk. *********

Amicta_sole
05. 03. 2003
Dát tip
...a ty ne...? ...kdo není...?...

Sala
15. 10. 2001
Dát tip
Ludwiga všema deseti pro. :-)))) Brát ze sna jistotu? :-) Na to jsem přinejmenším zasněný realista. :)) Ale slepá ani hluchá nejsi! To by tě přece...... a je nejmíň na pět hvězdiček....... :)***** "Nevybírat si snazší cestu, nejít za svými sny pomocí kliček, odkladů a slevování ze svých cílů... Nemusí jich potom dosáhnout, když se naučí sám s nimi smlouvat." Na tvou m(u:)odrou větu mě skutečně přijde, že "neumím nic" natož sama sebe.. spravedlivě zvážit. K tomu se potřebuji podívat do očí přítele, když kárá.. (váha slova na misce odpovědnosti:) * * * Lepší naleznout z tíhy křídla ve zjevném kárání než skryté lásce...*

Amicta_sole
10. 09. 2001
Dát tip
Rozpor...? Jsem slepá a hluchá... ale jsem zároveň ze všech sil co možná nejvíc slyšící a vidící... co nejvíc umím... Víš, dalo mi to jistotu, že jdu správně, pokud si tu větu můžu říct a nečervenat se... na té skříni stále visí a já ji mám denně před očima... trochu jako modlitba...hraje mi v ní Beethoven...

Sala
28. 08. 2001
Dát tip
Iluze v konceptu reality... každý potřebuje d o p r o v o d n é slovo ! :-) "učím se o Ně" opírat, přecházet, klopýtat a dívat se vděčně do očí.. tomu kdo mě nad možnosti zvedne :-) "ježiš..kam se to zas díváš?" dal jsem ti v sobě Cestu, Pravdu, Život i světlo na cestu "poznání" Jsem :-)))* "Hele, tak už si konečně zavaž ty svoje kaničky-žížalky, takhle spolu nikam nedojdeme a nečum si furt pod nohy.." :) Tvoje věta mi přijde zvláštní, ale asi bych jí nepřikládala "ten" význam, i sen může být "vskrytu" zavádějícím přeludem, s jejím obsahem nesouhlasím, vnímám ho jako rozpor. Jako "slepý, hluchý a tonoucí" teprve v hloubce zjišťuji že vlastně "neumím" nic než volat z hloubi srdce o pomoc! a stačí ji nabrat do dlaní, je-li mi vodou živá. trochu jsem to zamlžila, ale věřím, že mi rozumíš..:) vylitá agapé

Amicta_sole
12. 04. 2001
Dát tip
Já sám jsem tím nejtěžším, co umím. To znamená souborem toho nejtěžšího, co jsem si mohl vybrat, co jsem se mohl naučit... žádná rozhodnutí, která nás oklikami vedou podél překážek, z nichž jsme se měli učit, žádná snadná rozhodnutí, která jsou nakonec tou složitější a prázdnější cestou... Tedy - máš pravdu... :o) Stávání se sebou vypadá nejtěžší, ale žádná jiná cesta tě neučiní opravdu šťastným a tedy je tvou jedinou správnou volbou, vlastně tou nakonec nejsnazší... Za PS ti moc děkuju, to mělo být tučně :o) HRANICE MOŽNOSTÍ EXISTUJÍ JEN V NAŠICH MYŠLENKÁCH! MTR!

rire
12. 04. 2001
Dát tip
Fyzické hranice existují reálně. To ví každý. Ale že s nimi lze hýbat - rychle směrem blíž a nesmírně pomalu směrem dál - to zas každý neví. Hranice nejsou. Omezení nejsou. Ne pro živé bytosti.

Amicta_sole
12. 04. 2001
Dát tip
Rire... jaké fyzické hranice...? Hýbat... rychle blíž pomalu dál... to nemá smysl, když si uvědomíš, že prostor a čas jsou jen iluze...

Merle
11. 04. 2001
Dát tip
no.... no dobře :-)) ale sem tam nějaký ten Býdls taky není k zahození...

Mahoney
11. 04. 2001
Dát tip
děkuju, Ami, děkuju... jen... malé upřesnění, můžu? Já sám jsem tím nejtěžším, čemu se mohu učit. Cokoli se naučím a zvládnu, stává se jednoduchým. Tedy: Jednodušší cesty bývají -v lepším případě- pokřivené stagnací. Ta nejtěžší cesta člověku nejsnáze umožní učit se sobě - stávat se sebou... P.S. hranice možností exitují jen v našich myšlenkách

rire
10. 04. 2001
Dát tip
*

Šílená
10. 04. 2001
Dát tip

Albireo
10. 04. 2001
Dát tip
Ť

alina
10. 04. 2001
Dát tip
To je geniální. Hned si to tisknu a jako poklad drahocený odnáším domů. Myslím, že je strašně dobře, že jsem si zrovna teď tohle mohla přečíst!! *děkuju*

alina
10. 04. 2001
Dát tip

Wopi
10. 04. 2001
Dát tip
tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru