Křídla

Jaké to bylo z porodnice když přinesli jsme uzlík malý vzpomínáš? oči - jak se smály nám zdálo se - v nich tolik světla a snů a moudra - jaký div! člověk by dal svůj život za ně jak nevěděl kam skočit dřív aby to mrně neplakalo víc než je nutné k přežití sotva se vzdálíš na pár vteřin už blízkost jeho schází ti a sotva z pusy první hláska vypadne jen tak mimoděk nic sluch tvůj víc už nepolaská je voda živá vzácný lék ta bytost nová ve tvém domě - co v domě - ve tvé posteli! na smutek bolest na nezdary na všechnu hloupost na světě roste a sílí z tebe sama ví kdy kde VŽDYCKY najde tě než rozprostře svá bílá křídla a k volným letům zdospělí je chraňme jsou nám nebem dary ta malá křídla v náruči životu věčný smysl dají a lásce lásce naučí

---