Opilcova blasfémie

za hvězdné tmy nad pivním pychem
za hospodou ožralých řečí
kážu svůj vzdor nočním tichem
celebruji mši, jež povzbudí a léčí

nechci tak žít a přesto žiji
nikdy v davu, stále někde bokem
na prázdných stolech píšu poezii
v níž spílám Bohu, který je mým sokem

když alkohol mne rozdovádí
vymýšlím uštěpačně špílce
kurážný chlastem řvu pak nahoru
ať zaleze, že ho mám za opilce

za posraný svět mu dávám vinu
on na mne není božsky shovívavý
na rebela sesílá kocovinu
božský hřeb do vzpurné hlavy