Malá

nespočetněkrát
kolik  lidí plakalo na chodníky
kolikrát jsem po vás plivla
a je mi to fuk
lili, zasloužíš si veškerý trny
jen pro ne, neublížení
zbytku mrňavýho směšnýho města..

jéjé..oranžovej sníh, modrý sliny

je zima
vše živé tlumočí výčitky jinovatce
a to jen rozložila tělo
nejdříve prsty zrudly
a až pak se rozsypaly do rozet
těší se z výhledu

 mlha rozdá spoustu něhy

spáry jen tak leží
zadušeny temperou
kokety v nich ukazují barevnou mapu
a mně se vybaví jedno zvedlý obočí,
ale on údiv není na místě
údiv je nemístný

 modlím se
velmi tiše..
šeptám, pak řvu
velmi tiše..

ječím a stydím se,
a taky mám přání
...uvolnění paží..
prý kdesi v polích

teď neutečeš

a ani nechci

přeju si